Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Akční

Recenze (409)

plakát

Zvrácený (2002) 

takovejdle film se může líbit leda tak naprostýmu pseudointelektuálnímu úchylovi! ... já sám to musím vědět nejlíp, žejo. jakožto simulátor centrifugy je ale bezkonkurenční a pasáž z gayklubu? totální GET REKT!

plakát

Poezie bez konce (2016) 

Orgie bizarnosti. Teda první část, věnující se Jodorowského dospívání; histrionská matka, despotický otec, střeva lezoucí z břicha, kácení genealogického stromu :) to jsou rány do hlavy! Bohužel druhá část o jeho vztahu s básnířkou Stellou ztrácí body. Když ona je ve své šokantnosti jen nudná. O to cennější je následující spolupráce s básníkem Enriquem - jejich průchod městem po přímé ose nebo performance se syrovým masem - čirá komedie! Závěrečné bilancování nad vlastním životem dá šanci bilancovat i divákovi... Art? Absurdní komedie? Či snad Edwoodovské neumětelství?... Sám autor nenápadně naznačuje, že z velké části platí b). A tahle varianta se líbí i mně.

plakát

Naprostí cizinci (2016) 

Z nekonečné řady bytových vztahových konverzaček jedna z těch lepších a zábavnějších variant.

plakát

Deník strojvůdce (2016) 

Naprosto průměrná balkánská černá komedie. S některými opravdu špatnými lacinými vtipy - starý strojvůdce odjebe tým drážních psychologů? Jó, to určitě... A celá ta hlavní myšlenka: "my se tady navzájem přejižídme vlakem, no a co", se rychle vyčerpá. Mladý strojvůdce tomu taky nepřidá, jelikož je k nepřežití nesnesitelný ňouma. A ta halucinační pasáž? Koji kurac?!

plakát

Hořkých sedmnáct (2016) 

Každý teenager je k nesnesení a zaslouží si trpět! A z toho důvodu já fandím filmům o trpících nesnesitelných teenagerech. A fandím i tomuto. Jedinou výtku bych měl, že z řady podobných hrdinek chybí Nadine něco navíc... V Ghost Worldu se Enid vědomě vymezovala a odmítala zařadit, v MSCL Angela vzbuzovala ochranitelské city, jaká byla k uňufání. Rory Gilmorová byla protivně dokonalá (ta ale vlastně moc netrpěla) a Eva van End z její Ztráty panenství či holka ze Solondzova Welcome to the Dollhouse byly skoro retardované brutální loserky. Nadine je jen obyčejná loserka, ničím výjimečná, ale zase snazší na ztotožnění.

plakát

Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949) 

"Soud jejich manželství rozloučil pro její nepřekonatelný odpor k výškám nad 550 metrů." Takových skvělých hlášek, jen škoda, jak jsou roztahané. To je samá hluchá pasáž, samá operetní vložka, až je to skoro k nepřežití... A "21letá" Vítová? :D To snad byl taky jenom fór. Vždyť kdyby se zamlada pořádně snažila, tak mohla mít v té době sama 21letou dceru.

plakát

Stopy ve sněhu (1997) 

Předloha mě ničila svou překombinovaností, zmateným množstvím postav a složitosti jejich motivací. Takže jsem se jen těšil, jak mi celou knihu film lehce shrne a všechno na světě už bude dobré... Hm, leda hovno, z extrému do extrému, vše je zjednodušené až na dřeň, aby to zvládli i diváci Nova Cinema, až nakonec nikdo nemá motivaci žádnou a je z toho jen ukázkový blábol. P.S.: Úvodní scéna s Eskymákem lovícím tuleně je bez debat jediný světlý moment, zbytek polární noc.

plakát

BioBuddy (2016) 

Chramosta umí pointy. (To bylo jasné už před 8 lety v mém zbožňovaném Kouzelném mostě.) A jsou to pointy, které člověka jemně klepnou přes prsty; to cením ještě víc.

plakát

Pod kůží (2013) 

Jak by řekl Homer Simpson: "Nůůůůůda". A nezachrání to ani těch pár povedených bizarností (pes v oceánu, "sloní muž"), ani fakt, že jde o jediný film, ve kterém se Scarlett svlíkla...

plakát

Paterson (2016) 

K poetice všednosti mám jednoznačně sympatie. Stejně jako k New Jersey. Dokonce už sháním něco od Carlose Williama Carlose (nebo naopak). Zbožňuju buldoka Nellie a Golshifteh Farahani (no to je taky jméno jak noha), která mi jen potvrdila, že mezi peršankami jsou mimořádně krásné holky... Mám rád černobílé vzory a bavím se podivnými konverzacemi v MHD. Třešničkou na dortu jsou pak Kara Hayward a Jared Gilman (aka "boty z nedělní školy" a "mývalí ohon"), ze kterých vyrostli mladí anarchisti (jediní ve městě), což je geniální metahumor :) Takže spokojenost nadměrná.............. (Nojo, jenže ve mě tam vzadu pořád hlodá myšlenka, že je to všechno jinak... Že to byla past a já naletěl! Že jsem dvě hodiny sledoval akorát stejně nudný život netalentovaného trapáka, jeho přihlouplé holky a čokla. A že se mi teď někde za bukem Jarmusch směje... No je to možný?! Asi i jo, ale kašlu na pochyby, bylo to tak milý a osvěžující, že se pro tentokrát klidně napálit nechám :))