Fidsta

Je to super, je to paráda, na scéně máme elfy, černé elfy, asijské elfy, bělochy, araby, indky, brunety, zrzky, bloncky, dredy, holky hubené, holky statnější, vepřice, ženy burcující, ženy truchlící, ženy povzbuzující se, ženy rozhněvané, ženy motivující se, ženy zuřící, ženy brečící, hurá… nechápejte mě špatně, jsme rádi, že se na to kladl takový důraz, protože jinak to po všech stránkách stojí za hovno. Hvězdičku navíc za kameru během té hospodské bitky, to mě bavilo.

To, že Geralt pronese něco o šeříku a angreštu fakt Zaklínače z tohohle dokumentu o domorodých obyvatelích Afriky neudělá.

Doufám, že paní Rebecca Hall za tohle dostane Zlatou malinu.

Po 45 minutách jsem tu nudu musel vypnout. Co se na scéně objevil ten uvřískaný fracek, nešlo pokračovat. Bez pauzy bych to nezvládl. Jsem rád, že je tam alespoň ta všudypřítomná women empowering agitka, z které má ženské publikum dobrý pocit, protože jinak by ten film neměl žádnou hodnotu. Holky říkají holkám, že jsou krásné a chytré, dcera konečně vyjádří své máti obdiv. “Tvoje máma nás spasila, protože 2,5 minuty brečela o tom jak je všechno nahovno a může za to patriarchát, jucheeeej!” …Film nám to sám neřekne, je totiž tupej, musí to být doslovně ve scénáři, aby to divák pochopil. Ještěže nám do duší na konci promluvila stará bába. Když se vám u komedie nehne ani koutek, něco je špatně a jednoduchý humor o celulitidě film neudělá. Je vidět kam filmový průmysl spěje. Jednoduché filmy pro jednoduché publikum. Jestli tohle je vrchol ženské tvorby pro ženy, tak prosím. Úspěch to mělo jen protože se reklamní kampaň nalepila na Oppenheimera. Hudba je fajn, asi protože se o to staral chlap.

Bruce Lee 007

Atmosféra, kamera, výprava a choreografie na jedničku. Některé záběry a scény byly vskutku až spektakulární. Kéžby to nemělo mouchy a já mohl s klidem udělit plnou pětipalbu za tohle řemeslně poctivé dílko, které si vzali na triko díkybohu sami Francouzi a s klidným svědomím tak můžeme postrádat hollywoodské vybuchující transformery a latexové oblečky. Ze řetězu se trošku utrhli pravděpodobně ve střižně nebo někdo omylem ztratil pár stránek scénáře, protože to bylo bohužel hodně zmatené, mnohé postavy ploché (Aramis a Porthos byli na obrazovce asi 20 sekund, což některým mušketýrům k uspokojení stačí, mně nikoliv) a celé to působilo hodně osekaně, že by si to snad zasloužilo o hodinu delší director’s cut s rozpracovanějším - vším. Film asi sází na to, že stokrát odvyprávěný příběh již každý divák alespoň zevrubně zná, vzhledem k potemnělé noir atmosféře a dost podobným a mnohdy splývajícím postavám (a jejich hereckému obsazení) jsem ale častokrát tápal komu patří tři prsteny, proč někdo střílí v kostele, co vlastně chce králův bratr, koho zabili v kočáru, kdo šéfuje mušketýrům, kdo je na čí straně, komu jde o krále, komu o Francii, komu o vlastní prospěch a tak dále. Na mušketýry z roku 1973 zatím stále nic nemá a zřejmě ani mít nebude, tento pokus o modernější a temnější háv staré dobrodružné romance však ocenění zaslouží.

O kom jiném by se měly točit filmy, než o lidech jako byl Nicholas Winton.

Vladimír Menšík byl jeden z milionu, možná z miliardy. V zahraničí by sbíral Oscary. “Když má člověk někoho doopravdy rád, tak je to snad ta největší věc na světě, která ho může potkat.”

Hrozně hloupý, ale pořád comfort movie.

Na tuzemské poměry nevšední záležitost, připomínající svým surrealismem a poutavou okázalostí Čtyři pokoje (1995). Zvláštní, zajímavé. Značně feminní téma, stejně jako téma nenasytnosti, narcisismu a egoismu zřetelné. Vyšší smysl, jehož přítomnost byla cítit, mi ale nejspíše unikl.