Kdo jsem? Zatím ještě studentka na UP v Olomouci, dále milovník cizích jazyků (fj, šj) či filmů - hlavně těch starých českých pokladů. Mým oblíbeným obdobím je prvorepubliková filmová tvorba - a i když vím, že ne vše stojí za to, že se náš film teprve začal "klubat", že tam najdeme spoustu hluchých míst - tak si této tvorby přesto cením, protože tam jde vidět to nadšení pro film jako takový. A dýchá z nich atmosféra té doby, chuť první republiky. I nadšení tehdejších herců pro film, i když někdy s notnou dávkou naivity... A poté postupné kvalitativní přeměny především na přelomu 30. a 40. let, kdy vznikaly dodne ceněné, a vlastně už legendární filmové kousky. Zajímá mě i pozdější česká tvorba, nejen ta lidová, ale i ta "postranní", méně známá, kterou začínám postupně objevovat. A mé pozornosti neujde ani filmy nejnovější - těch však musí být hodně, aby se mi některý opravdu zalíbil... Za hranicemi našich luk a hájů se cítím nejlépe ve staré francouzské škole, neboli ve zlatých letech francouzské komedie. Louis de Funes a četník, lakomec, monsieur Séptime, Michel Galabri, Claude Gensac... A co takhle Jean-Paul Belmondo, který měl původně nakročeno na dráhu boxerského profesionála, aby nakonec skončil u filmu? Kouzelná herecká smetánka, která dodnes pobaví... Pokud jde o nejvýděleční segmet filmového průmyslu - tedy americké provenience, tak tam mě mé srdce moc netáhne. Samozřejmě jsou výjimky, ale celkově moc času s těmito filmy netrávím. Možná dříve, když jsem ještě tak "nemyslela", ale dnes si už vybírám. Mám ráda komedie, dramata, romance, historii i telenovely - ano, i telenovely, díky kterým jsem se naučila španělsky. Je jednoduché odsoudit něco, co je v módě odsuzovat, a co je doslova "trapné" milovat. Já se ale za to nestydím. Sledování tohoto žánru má něco do sebe - už jen to, že jejich prostřednictvím poznáme aspoň trochu z typické jihoamerické kultury, mentality... Ale v jako každém oboru lidské činnosti jsou i zde dobré i špatné věci. A kdo umí vybírat zrna od plév, najde si i zde - a bude spokojen.