Sněženky a machři po 25 letech

Tak si to shrneme. Už jsem zvykl, že v každém českém filmu musí být reklama na nějaký určitý výrobek, (tady si mnula ruce firma Becherovka). Taky jsem byl připraven na to, že se zde budou omílat vtípky z prvních Sněženek, které jsou dnes bezpochyby kultovním českým filmem. A taky že ano, dokonce i v přijatelné míře. Celý film je potom jedna velká smutná nostalgie, a když se na chatě Severka někteří spolužáci ze třídy sejdou, tak zjišťujeme, že jeden vedle druhýho je lůzr jak cyp. Jediný jakž takž v pohodě je Brzobohatý. Ale budiž. Ani to mi nevadilo. Celou dobu jsem si říkal, že možná vykouzlím i 4, ale pak přišlo posledních 10 minut... To jsem se musel hodně přemáhat, aby se to v mém hodnocení neodrazilo.. Až uvidíte, tak pochopíte, co jsem tím myslel. Takže na závěr: Sněženky a machři jsou v celku příjemným filmem, kterému se občas zasmějete, protože je tam dobrý vtípek, někdy zase, protože si říkáte, že to není možné, co se tam zrovna odehrává. Nebýt posledních 10 minut, jdu možná výš. Držel jsem se, abych nešel níž. (17.01.2009)

Úlet. Takový celovečerní zdramatizovaný dokument , který by mohl posloužit jako bonus na dvd k původnímu filmu. Čekal jsem, jaká na mě z toho sedne depka, jak všichni píší, ale vůbec mi to nepřišlo. Viděl bych to na přímou souvislost s tím, že jsem žádné z postav prostě nevěřil, i když ta jejich autobiografičnost je velmi zajímavá. Plusem budiž snad až moc dobře vystižená atmosféra topornosti, marnosti a trapnosti srazu po letech a kvalitní technická stránka. (09.06.2009)

Před pětadvaceti lety kultovní komedie, po pětadvaceti letech smutná zimní deprese, ve které se zoufale motá několik stářím zkroucených duší. Bylo by to odvážné ohlédnutí, kdyby Radek John nesklouzával k bezkrevnému deklamování původních hlášek (tvoří minimálně půlku dialogů!) a posunul hrdiny trochu dál. Bohužel dochází jen k tomu, že všichni zjišťují, že jim dávno není dvacet let a vlastně už ani dvacet pět. Pokud se v tom mají duševní důchodci v publiku poznat, je to příliš chabá náhražka, kterou nezamaskují ani jako vždy kvalitní Brzobohatý a Freimanová (ostatní zjišťují, že odválet teenagersky rozjíveným stylem pár hlášek už prostě v padesáti nejde) nebo sentimentem nadopovaný soundtrack. Jediné co zmatenému divákovi zbude jsou ozvěny originálu, dostávající v opuštěné chatě, po které bloumají zapomenutí hrdinové a ztracené iluze, nečekaně hořkou příchuť. Osobně jsem docela zvědavý, jestli tahle filmová variace na třídní srazy po pětadvaceti letech někoho osloví. A věru to není o zavírání očí před realitou nebo požadavkem na příjemný český film, který pohladí. Je to o přístupu. Vážně by nás mělo bavit sledovat, jak milovaní hrdinové pláčou nad životními strastmi, aby si je pak odjeli dál pěstovat na konci filmu? Zestárli jsme. Všichni. S tím rozdílem, že autoři se toho, čeho se na nich dopustil zub času, na stříbrném plátně vyrovnat nedokázali. (13.12.2008)

Neskutečně úžasný film o životě a nenaplněných snech. Nejdepresivnější film roku, nejdepresivnější film desetiletí a za mě čistých 5* (vlhké oči, knedlík v krku, thoughts). Oproti tomu původní "Sněženky a machry" hodnotím pouze třemi a půl hvězdami, neboť sledovat nesympatického a oprsklého Cabadaje je takové malé předpeklí.;-) (22.11.2009)

Pro ty, co očekávají bžundu, mám varování - větrem ošlehané sněženky povadly a machři už nenachází sílu se natřásat.. Hořká ano, komedie takřka vůbec - jen frustrace středního věku umocněná životními zkušenostmi, kdy se dětské starosti zdají s odstupem času a s přibývajícími kily, plastikami a rozvody vlastně radostmi. Tauš odvážně zariskoval, ale v ničem nezaujal. Tak za 25 let zase, tentokrát s berlemi, vyndavacími zuby a artritidou a nebo pro dobro diváka doufejme, že vznikne už jen krátkometrážní film, kdy půjde mladej Mácha zapálit svíčky na hřbitov.. (23.11.2009)