milicjant

Skoro to vypadá, že Steinbeck tuhle útlou novelu napsal ze dvou důvodů. Jednak abychom my, tehdejší maturanti - nečtenáři, těch pár desítek stránek rychle přelouskali a měli tak cenné body ke zkoušce dospělosti - tedy skutečně(!) přečtenou knihu ze seznamu doporučené literatůry. A druhák, aby to Gary Sinise jednou takhle frajersky zfilmoval. Nikterak výjimečný, zato příjemně citlivý, jednoduchý, diváka oslovující film… A John Malkovich je tady skutečně obrovskej. Tím jak hraje.

Přestože Vinnie vypínání svých dobře rostlých tricepsů při řízení nijak nešidí a občas ztuhne přímo grandiózně, proti vášnivé diskuzi na bábě s několika nadšenými aviátory nemají nablýskaná autíčka sebemenší šanci. Sory mistře, třebas příště.

...byl jsem celý víkend sám doma (vymluvil jsem se na spoustu učení a konzultace s chytrými spolužáky, abych nemusel česat několik tun jablek na jevanských latifundiích), byla sobota podvečer, ležel jsem před televizí, kouřil matčiny odporné cigarety Drina, kterým mimochodem propadlo tenkrát více lidí a z televize mne drtil Pan Tau. Bylo mi ho vždycky hrozně líto, že je němý a pak mi bylo taky dost líto sebe, že ho nemám. Kradl by místo mne v samoobsluze čokolády Kofila, já bych nemusel riskovat dvojku z chování a mohl se více soustředit na jiné věci...[Tak to bylo, tak to je] Hehe, taky chci pana Tau domů! :)

...taky mi chybí McTiernan. Ten staromódní pán, kterej dokáže zpomalit, nechá Johna vydechnou, zapálit si, zahláškovat… aby ho následně poslal, skrz už-trochu-omšelý obrázky a hooodně hluboký škrábance, pro jeho legendární samopal a nakonec i láskyplné objetí zachráněné ženušky. Wiseman, McClane a vůbec celá Live Free or Die Hard je na mně moc suverénní - k sérii nehodící se. Jojo, doba je jiná, ale on se pohříchu změnil i ten, kterej je pro mě někdo jako druhej táta. A přestože tenhle nynější abstinent, nekuřák a hláškař v mezích slušnosti dělá co může, „závan starých časů“ jsem na lících nepocítil. *slzička velké bolesti* :) Jízda to byla ovšem vynikající. Jo a ten rating říkám, to je zrůdnost největší!!!

Neskutečně robusní a komplexně nahlížející dílo, na které s dechem nestačí jak Scorseseho Mafiáni tak bestofky od DePalmy, tím míň Mendesovy hezky naaranžované obrázky z Road to Perdition či přeceněné zbytečnosti typu The Departed. Čistá, třikrát destilovaná nádhera a nejzásadnější film tohoto roku.

If you are thinkin´ of found this comment useful to you... Don´t!

Bijte je Pražáky, hamba Sparta! Ne, není to tím, že bych Butlerovi záviděl vysekaný břicho, když jsem sám majitelem trochu klenutější cejchy =) Třistovka mě prostě netáhne. Přitom mám tenhle mýtus vcelku rád (Leonídovu sochu v Athénách chci jednou natrvalo překreslit na záda;) ), jen bych uvítal nekomixový zpracování - třebas jen konverzační drama - psychologie, hledání "sparťanství", ne tak ostře vypolarizovaný strany, demýtizace... Tohle je příšerně tupý, stím dite do hajzlu.

Nenechte si Sunshine ujít! Boyle fantastickým způsobem posouvá hranice žánru filmem, který paradoxně výhybky filmové historie zřejmě přehazovat nebude. Přesto si vždy po závěrečném Avenue of Hope přeju, aby nikdy nezestárl...100% (viděno 5x, poprvé v kině po půlročním těšení se, ze svý působivosti ani při opakované projekci Sunshine pranic neztrácí, naopak; Horizont události jsem nevidel, Armageddon a Jádro jo; add nelogičnosti: question is - who cares? :))

Dobrý to bylo co, Tome? *DRINK* :)

Čoveče, já ti to ani nedokoukal. Došel jsem z nedaleký osvěžovny nalitej jak carskej důstojník a dobrých dvacet minut jsem s Matkou a synem zuřivě zápasil. Nešlo vyhrát - usnul jsem zmožen sedmi pivy (alkovýkonnost již není co bývala, uznávám). Každopádně za týden to zkusím se Sokurovem znovu - jen jinak a (snad) lépe...