Americký gangster

Výborný film z prostředí drogového bosse. Bezesporu jeden z nejlepších filmů roku a co se gangsterského žánru týče od dob Zjizvené tváře a Mafiánů zase jeden film, který nezestárne ani za desítky let. V kontrastu jsou dva hlavní hrdinové filmu: první černošský mafiánský boss Frank Lucas v podání Denzela Washingtona a proti němu neúplatný policista se smyslem pro spravedlnost Richie Roberts, kterého bravurně ztvárnil Russel Crowe. Do boje o Oscara za nejlepší režii je jistě nutno počítat s Ridley Scottem, ale i scénář je opravdu vymakaný, film má spád, takže není proč váhat. 5* (09.05.2009)

Filmařsky precizní sloučení rise-to-power gangsterky a stylového krimi procedurálu. Zatímco do Lucasova soukromí nahlížíme od začátku, Robertsův osobní život pouze zdržuje vyšetřování a vyprávění. Scott suverénně kombinuje styly a témata filmů, které byly ve Státech v dané době v kurzu (blaxploitation, realistické krimi jako Serpico, Drsný Harry, Francouzská spojka) a zároveň nás provádí dějinami gangsterského žánru od jeho prvopočátků. Na to, jak je film dlouhý a málo akční (zvlášť v režisérském sestřihu, faktograficky ještě výrazně hutnějším než kinoverze), je zároveň překvapivě svižný, neboť nás nepřetržitě zásobuje novými informacemi a informace již známé zasazuje do širších souvislostí. Právě díky neustále upozorňování na dobový kontext a existenci mnohem rozsáhlejší sítě je tohle koncentrovaně odvyprávěné, nezjednodušující drama nejen o jednom ctižádostivém mafiánovi a jednom zarputilém poldovi, ale o Americe jako takové. Takhle se má učit dějepis. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, Renton, Marius, mm13, Texas, Crawler-D (11.11.2007)

Nebudu popírat, že Amerického gangstera si užijí nejvíc cinefilové, kteří mají opravdu nakoukáno a rádi si doma kreslí schémata a při projekci dělají poznámky, ale říct o Scottově mistrovském díle, že je "chlapsky chladné a dokonalé, bez zapamatováníhodné scény" či "že konfrontace obou hlavních postav není dostatečně vytěžena a závěr je neuspokojivý", není na místě._____ Americký gangster pracuje s divákovou žánrovou pamětí z jiných filmů, kdy důmyslně užívá scén ze známějších, žánrově spřízněných opusů (gangstersko-mafiánských) a zasazuje je do zcela jiného kontextuálního rámce, nedovolí se nám jimi opájet a vytrhávat z díla, posunují většinou vyprávění dopředu. (Osobně si cením víc filmů, u nichž nemůžete pustit kamarádům jednu scénu a ukázat jim na ní, jak je kousek geniální, ale nutné je k doceněńí zhlédnout celý film.) Proč tomu tak je? Scottův první gangstersko-mafiánský opus po Černém dešti je totiž progresivní v uchopení postav, které nejsou chronicky známými tvářemi zločinu (žádný Carlito Brigante, Al Capone a jim podobní) a ze žánrové škatulky se vymaňují a jsou skutečně dýchající a živelné._____ Uchopení postav slouží i k podvratnosti vůči žánru, kdy ústřední postavy se musí maskovat anebo za maskování-podobání se jiné filmové postavě, populární v té době, někoho jiného peskovat, protože film vypadající jako natočený v 70. letech nenabízí modelové postavy v žánrových filmech, ale modelové žánrové scény, v nichž se ocitnou reálné postavy. Pokud by ve filmových 70. postava policajta proti někomu vedla vyšetřování a věděla by, že její sbor je prohnilý, vyřídila by si to se všemi po "dirtyharryovsku" a rozhodně by nevracela nalezené peníze z drog. To platí i o té záporné, netypicky černé, která by ráda byla šedou eminencí v pozadí, ale nemůže, protože "zlo" je ve Scottově genialitě zpřitomňováno (doporučuji vyčkat do konce závěrečných titulků). V tomhle bijáku nejsou žádní uhlazení skautíkové ala Serpico a pokud jste negr libující si v blaxploitationech, tak se podle nich neoblíkejte, protože na sebe strháváte moc pozornosti a rozhodně se neinspirujte kultem jako Superfly (pro nezasvěcené: obskurně kýčovité blaxploitation o vzestupu a pádu mafiánského dealera drog)!_____ Abych to zkrátil: takhle precizní podívaná (kterou si v kině určitě ještě několikrát zopakuji) tady nebyla od Fincherova Zodiaca či Spielbergova Mnichovu a připojuji se k těm, kteří Amerického gangstera řadí k vrcholům tvorby Ridleyho Scotta a vrcholům mafiánsko-gangsterského žánru spolu se Scorseseho a De Palmovými pastiši. (Lidem vyčítajícím "chlapskou chladnost": emocemi prodchnuté epické díla o vzestupu a pádu mafiána si hledejte u Scorseseho, kdy se femme fatale ukážou být ženami-vamp, ale ne v příběhu, kde vše ovlivňují média a z nich se dozvídáme informace.) Dospělý projekt, který ve své neokázalosti a vychytralé podvratnosti má nejblíže k Tarantinově Jackii Brownové... P.S. Chci osouložit Gimpa, jsem zvrhlý. (03.01.2008)

Gangstera jsem viděl dva dny po dvojnásobném nasátí finální verze Blade Runnera a překvapilo mě, jak moc podobné mi ty filmy připadaly. Žádný z nich nemá výraznou scénu, jeden nebo dva vrcholy, které by na sebe strhávaly pozornost a bránily postupné gradaci. A je to dobře, protože tenhle volně vyprávěný příběh jednak vypadá jako opravdový výsek ze skutečných událostí a hlavně do sebe - podobně jako Blade Runner - vcucne a rozemele až v samotném finále. Ridleyho další pecka bez zjevných slabých míst navíc výborně tematizuje etické a ideové základy, na nichž vyrostla dnešní Amerika. Dnešní pořadí slavných dědoušků proto zní: Ridley, Clint, pak dlouho dlouho nic ... a nakonec přechválený Marty. (04.01.2008)

Je pár měsíců po uvedení do kin a pořád mi nějak nedochází, v čem přesně tkví genialita tohoto opusu. Jestliže těsně po premiéře jsem se nechal strhnout nadšenými ovacemi nad výsledkem, postupem času mi v hlavě zůstal jenom tradičně úchvatný Crowe (který musí na rozdíl od Washingtona hrát pořád do plných, Denzel má roli napsanou tak, aby vyšel jako král na každý pád) a Scottova přesná režie, bez které by se film zbortil o několik pater níž. I u něj mi ale vadí, že mi nenabídne nějakou scénu, která se zapíše do dějin a když bych neměl mířit tak vysoko, tak alespoň něco menšího v podobě stylové přestřelky. To ale chybí a může za to paradoxně jedna z nejproklamovanějších devíz Zaillianova scénáře. Nečernobílost obou hlavních hrdinů, která tak způsobuje absenci záporáka. Zlý pohled se tak chtě nechtě upne na generalizovanou skupinku "zkorumpovaní poldové", Scott nás i přes zdánlivou objektivnost dostane tam, kde nás chtěl mít a já se musím trochu ošívat, protože takhle jsem si stěžejní dílo Ridleyho kariéry úplně nepředstavoval. Světové ovace chápu, ale i přes spoustu kladů se nepřidávám. (10.01.2008)