Peršanka

Račte prominout, ale zrovna jsem dokoukala naprosto pitomou červenou knihovnu. Skvělý Orson to jistě nemyslel vážně!

Kniha byla výtečná. Tak jsem chtěla srovnat. No, pořád lepší kniha. Vylíčení poměrů se mohlo dít méně umělecky. Na chovancích bylo znát, že už mají pubertu za sebou, hlavně Krampol s Mažňákem. Škoda. Co se ale povedlo, bylo prosté svědectví kamery o zanedbání povinné péče nejen na areálu, ve kterém se natáčelo. Plus bufáče, dlaždičky, pasáže, špína....Bordel na nábřeží, kam si šel Vyskočil zabrečet. Blé! Smrt dizajnu.

Nechala jsem se napálit. Nuda, nuda.

Mám pochopení pro všechny postavy, bylo to dost napínavé, znervózňující, prostě - klidně to tak mohlo být. A krátký soukromý pláč hlavního hrdiny v taxíku - naprosto přesvědčivý výkon (...mám to za sebou, to jsem zrůda, to jsem chudák, jak teď mám jít do divadla a dělat, že se nic nestalo, honem se ovládni, vole...)

Něco tak jiného už jsem dlouho neviděla. Zajímavé kontrasty v jednání a myšlení hlavních postav. Nejhroznější je krátký pobyt Děrsu u Arsenieva doma na konci příběhu. Do plného počtu nic nechybí, spíš přebývá dlouhých scén (trhání trávy).

Čeká někdo od Emmericha cokoliv jiného? Jeho to baví takhle a nic s tím nenaděláme. Pro mne solidní odpočinek.

Dobrá zábava.

Praštěné to je, ale ne zas tak, abych z toho byla vedle.

Napínavé i bez velkých efektů, nejednoznačné postavy. A ten šok na konci, když se bídní setkají s polomrtvými. Velká síla.

Vězměte si kameru a jděte mezi lidi. Když nebudou vědět, že je točíte, vyjde vám totéž. Jen už nebudete první, koho to napadlo. A co?