SaS

Osobní zásah na tři a půl hvězdy. Původně jsem se na film chtěla podívat kvůli Noomi a musím říci, že jim to ve filmu s manželem skutečně reálně funguje. Retrospektivně sledujeme ve vzpomínkách Leeny návrat do dětství, kde hlavním režisérem byl chlast. Otec s flaškou v ruce určuje, kdy bouchne rozbuška a zdánlivě běžný život se změní ve smutnou a nechutnou frašku, ve které jsou obětí malé děti, které se snaží nějak to celé přežít. Matka je na pijanovi, který není schopen si najít pořádnou a trvalou práci psychicky závislá až slepě zamilovaná, tudíž cesta ven z bludného kruhu nepřichází. Musíte obdivovat sílu a odhodlání malé Leeny, která se zvládá starat nejen o sebe, ale i svého menšího bratříčka.  Co Tě nezabije, Tě posílí, ale šrámy na duši zůstanou. Přesto má pro mě film happyend v podobě milující a milované mámy a manželky, kterou se Leeny stala. Našla si své místo na slunci i přes podělaný start a překážky, nevzdala to.

Kdyby to nebylo na konci tak pitomě happyendové a hlavní hrdinové neměli pomalu víc životů jak kočka, dala bych čtyři hvězdy. Protože jinak jsem se fakt dobře bavila, znala jsem zápletku příběhu a těšila se na celý vývoj situace a to mě skutečně nezklamalo. Dobrá zábava a podívaná říznutá dost drsným humorem, celou tu gradující řezničinu sledujete s nadsázkou, protože to nadsázka je, přesto velmi reálně podaná.  Nechybí dobré hlášky a frky a zábavný zásah starého otce, čekajícího na smrt, proč ne. Výběr herců parádní a lépe by jste zločinecké ksichty nevybrali, Noomi se mi tam hodně líbí a vypadá zase jinak, než jak jí běžně známe.

Dávám sentimentálně tři a půl hvězdy, mimo jiné i pro krásné prostředí hor v Tatrách a neotřelý příběh tří kamarádů, žijících v jedné domácnosti vysoko v horách. Jednoho dne mezi ně vletí jako krásný motýlek mladá žena a ukradne si srdce jednoho z nich. Od té doby již nic není jako dřív a pospolitost kamarádů je narušena, stejně tak chod domácnosti. Příběh nakonec vrcholí smrtí a končí kamarádskou věrností až za hrob. Zcela jistě velmi neotřelá stopa ve filmové tvorbě let minulých, kdy nebylo lehké vybírat témata a ještě těžší předat divákovi ve stravitelné podobě.

Tak na tohle se nedá připravit, to nevymyslíte a už vůbec nepochopíte. Vždy, když vidím podobný typ příběhu, si říkám, stačilo tak málo, říci si o pomoc, jít s pravdou ven. Děvčátko se už narodilo s údělem, který by jí nikdo nepřál a přesto žila svůj život, jak nejlépe uměla. Kolik podobně toxicky pošahaných jedinců se mezi námi pohybuje, aniž bychom o nich věděli, jsou to lidští predátoři, kteří neznají slitování, vadné "kusy" mstící se na společnosti.

Tenhle dokument o vášni, která si kdykoliv může vybrat svou daň, vás pošle hodně hluboko. Fascinující příběh posedlosti a extrémních výkonů lidského těla. Jen pro silné jedince s obrovskou vůlí a silnou psychikou. Dalo by se říci, proč to dělají, ale na to znají odpověď jen oni sami a na rozdíl od jiných sportů, dávají do toho skutečně vše. Možná nepochopitelné o to více zasluhující obdiv. Stephen měl v životě zcela jasné poslání, přesto vás to sakra zamrzí.

Tak na takový film by se čas od času měl podívat každý, kdo už je pohodlně a spokojeně usazený v dostatku a komfortu dnešní doby ! Je to autentický obrázek života prostých a chudých rolníků, jejich nelehký "každodenní chlebíček", který jedí s takovou láskou k životu a svým blízkým, že je to až dojemné.  Je to milující, trpké, drsné a reálné.

Ani nevím, jak se to stalo, ale tahle "love story" mě dostala. Vlastně vím, seveřani prostě umí vzít laciné téma a zpracovat ho úplně jiným a zemitým způsobem. Předně jsme v krásném venkovském prostředí švédské přírody a v jejím tempu se odehrává celý příběh.  Co na tom, že by nikdy do takového zapadákova nepřišla tak atraktivní žena, stejně tak si nehrála na hospodyni v chátrajícím venkovském statku a neobskakovala jednoho velkého a prostého starého mládence. V závěru se dozvíme, že je vdaná, k logickému rozuzlení však nedojde, což v celém tom příběhu nesedí. Chybí jakýsi logický a rozumný důvod k útěku na venkov a odříznutí se od společnosti a města. Konec vlastně farmáři přejete, zároveň nevěříte, že by se dělo i v reálu, ale je to love story po švédsku a nutno říci, že hlavní hrdinka už nemůže být půvabnější a svůdnější, pro ní plný počet ;).

Mám ráda festivalové filmy, nejdou s proudem a odráží příběhy lidí zasazené do domácího prostředí, které je vždy velmi specifické. Ocitáme se v prosté rumunské vesnici, žijící si svým životem v líném tempu každodenních povinností a radostí. Autentický obrázek místního života lidí a jejich naturelu, každý tu má svoje místo a úlohu, mozaika různorodých povah, které do sebe zapadají a vytváří kakofonii rozmanitého, barevného, horkého a živého letního venkova Rumunska. Celkem zábavná sonda do života prostého člověka na venkově, která baví a vtahuje do prostředí. V tom všem probleskuje agitace horlivé a směšné skupinky komunistů, která se marně snaží získat další členy. Prosakuje tu nechuť ke komunistickému režimu, které lidem zabavilo co se dalo ve jménu strany, přesto si místní lidé udržují s(prostý) humor, notně podlévaný řízným mokem. První zamrazení a zlá předtucha přijde se zjevením dívky oblečené do svatebního a květin v lese, kde vyruší mladé milence a věští mladíkovi neblahý osud. První zlé znamení, na které navazují další. Vrcholem je pak samotná svatba milenců a němá scéna, kdy se svatebčané snaží udržet oslavu v tichosti. Střídají se tu chvíle grotesknosti s lítostí. Konec je nevyhnutelný a zanechá ostrou pachuť nesmyslného konání komunistických fanatiků ve jménu NIČEHO.  Závěrečná scéna zpět v čase se skupinou reportérů a starých žen v chátrajícím torzu vesnice je jen posledním hřebíčkem v celém nesmyslném konání "soudruhů".

Tuhle tématiku překračování lidských hranic miluju, hory jsou fascinující a posvátné, pokud už vás na své svahy pustí, začnou vás zabíjet, doslova běží čas o život.  Respekt každému kdo tyhle hranice překročí na vlastní pěst jen se svými silami, vyžaduje to jisté šílenství a posedlost. Vyžaduje to i jistou dávku štěstí, když vás hora na pár dní uvězní.  Marek Holeček je dostatečně posedlý a šílený, aby hory pokoušel. Líbí se mi autentičnost dokumentu, který vystihuje podstatu "posedlosti" ani mi nevadí vhledy do jeho soukromého a rodinného života, tenhle dokument beru jako ucelený obrázek jeho osobnosti, nikoliv jako sondu jeho lezeckých výprav. Pokud někdo čeká úzce zaměřený snímek na výstupy, bude zklamaný, toho osobního materiálu je tam víc než samotných záběrů z expedic, je to vlastně taková sonda do duše nevyléčitelného milovníka hor. Bavily mě záběry ze stěn, kde je vidět absolutní vyčerpání, člověk kouká na lidi v posledním tažení v podmínkách, které jsou s životem neslučitelné a říká si, stojí jim to za to ? Pobavila mě "Márova" definice, že ho žene vidina chvilkového štěstí při dosažení vrcholu a než stačí z hory slézt, už ho zase žene nespokojenost k dalšímu cíli. Dokument ukazuje i odvrácenou tvář této vášně a to daň nejvyšší, kterou si občas hory vyberou. Málokdo dokáže včas přestat, otázka jak to bude u "Máry" zda ho hory také "sežerou", blázen je na to dost. Obdiv jeho rodině, která má pochopení a respektuje jeho styl života, i tak snímek ukazuje člověka, který má kvalitní a funkční lidské vztahy.  Opravdu mě to bavilo a považuji snímek za povedený, dávám jen tři hvězdy z důvodu, že jsem na toto téma viděla povedenější a silnější dokumenty.

Je to prča a veliká, stáhněte, zkoukněte a pochopíte ;). Herecký koncert dejvického divadla.