SaS

Pro mě pecka, celý film jsem si užívala čekání na odhalení a celé vysvětlení, ale finále mě stejně trochu zaskočilo. Florence byla opět skvělá a uvěřitelná, vlastně v tom pozlátkovém světě nepůsobila dokonale a dávala tušit, že dřív nebo později jí ten skleníkový život ve zlaté kleci začne obtěžovat. Příjemné překvapení ve fetišistickém světě "dokonalosti" kde je vše růžové a happy a nejvíc jsem se bavila myšlenkou, kolik lidí by bylo v takovém "Matrixu" šťastných.

Na rozdíl od Statečného srdce se drží film více při zemi a skutečného obrazu útlaku a nelehkého boje za nezávislost, kdy Skoti byli rukojmí a nevolníci v rukách Anglie. Filmu to velmi svědčí, je autentický a s napětím sledujete další vývoj nejisté a vyhrocené situace. Každý, kdo navštívil Skotsko ví, jak moc kouzelná země to je, zvláště některé ostrovní části a má svou nezaměnitelnou atmosféru. Lidé jsou tam přátelští a umí si vystačit s málem, naopak vše zužitkují a využijí na maximum. Musíte mít sympatie s tímto národem mimo jiné i pro jejich nelehkou minulost plnou útlaku. Spolu s Rob Royem je to pro mě top ve filmové stopě o Skotsku.

Tohle se mě dotklo a vtáhlo mě, jak může někdo napsat, že to nejde do hloubky. Naopak, několik příběhů, kde si různí lidé v různých situacích a kulturních podmínkách sáhnou na dno nebo se ocitnou ve vyhrocených situacích aneb "vše se vším souvisí". Ne pro všechny dopadne souhra okolností dobře. Jak se během pár vteřin může život zcela otočit a nabrat rychlý spád.  Za mě jasné čtyři hvězdy a to jsem ten film dlouho odkládala s pocitem, že to nebude dávat smysl, dávalo.

Zaslouží si 3,5* za velmi aktuální téma zdigitalizované doby, kdy se "Velký bratr" dívá kdykoli a kdekoli. V tomto případě nevinně začínající zvědavost chlápka, který chce mít dění pod kontrolou až v posedlost soukromím blízkých lidí . Stává se z něj voayer, který se baví a zároveň zneužívá šmírování ve svůj prospěch. Nabízí se tu otázka, kolik pravdy kdo snese a jak moc lidi chtějí znát pravdu nebo být raději klamáni. Konec je pak vyhrocenou, ale zcela reálnou možností, kolik škody může napáchat únik takového materiálu.

Překombinovaná kokotina, která i v nadsázce vyznívá jako slátanina. Asi tak do půlky jsem byla zvědavá, jak z toho starou paní vysekají, ale od chvíle, kdy hlavní hrdinka projevila až sebevražednou vůli dokázat, že má větší "koule" než plemenný býk a nezbyla jí jediná buňka pudu sebezáchovy, jsem už stěží byla schopná dokoukat, co se z toho nakonec vyklube za paskvil. Nepopírám, že tenhle kšeft nekvete ba naopak a nejen v "zemi snů a neomezených možností", ale toto bylo absolutní fantasy a bizár.  Ztráta dvou hodin času, jednu hvězdu dávám za hlavní představitelku, tak nesympatickou a "pičoidní" ženskou jsem dlouho neviděla, v tomhle ohledu trefa !

Nalila jsem si skleničku a druhou ani nedopila. Chlast je metla lidstva a v případě žen o to víc zničující. Velmi špatný sluha a ještě horší pán. Nezáleží na inteligenci, sociální sféře ani na tom jaký vlastně máte život. Je to systematické upíjení se a únik před čímkoli. Bohužel propadnout chlastu, znamená přestat mít nad životem kontrolu a rezignovat na sebe i své okolí a že je to kolikrát běh na hodně dlouho trať. Na konci už nic není takové jako dřív, člověk není tím, kým býval a okolí jen bezmocně trpí. Nejmladší hrdinka šanci ještě dostala, ostatní dvě propadly na dno láhve.

Na to, kolik se toho ví o době a vládě Napoleona Bonaparte, byl film místy absolutně vzdálený realitě. Člověk si klade otázku proč a nač má někdo jako je Ridley Scott potřebu křivit až fabulovat reálný děj a servírovat nám neskutečnou nudu s nemastným, neslaným vůdcem, který by v podání hlavního herce nevyplašil ani krávu na pastvě. Proč se takový potenciál rozpustil ve skoro tříhodinovou nudu, kdy už se ani na hlavní bitvy netěšíte, protože i ty jsou jaksi vytržené z reality. Jestli on ten Scott nemá nejlepší léta za sebou a neměl by jít již do zaslouženého důchodu nebo se raději držet fikce, která mu vždy šla.

Zcela reálně podaný svět feťáka a těch kolem něj. Uvědomila jsem si při sledování, že necítím ani špetku soucitu s holkou, která měla v životě zázemí, běžný život, nevyrůstala na ulici mezi spodinou a přesto si vybrala fet. Není fér, kolik šancí takový člověk dostane, jen díky soucitu okolí, aby to nakonec zase vzdal. Protože bez matky a všech těch záchytných bodů by už dávno byla jen hořkou vzpomínkou, otevřený konec tomu sedí. Reálně se z toho vyhrabe zanedbatelné % a to jen díky podpoře okolí. Ztracené existence, které si vybrali, blízké to musí sakra bolet.

Zmiňovaný italský "originál" jsem neviděla, takže to pro mě byla premiéra a nutno říci, že velmi vydařená. Sáhněme si každý do svědomí, kdo z nás by si troufl na takovou "hru". Kdo z nás něco netají nebo o tom min. nemluví před svými kamarády a kdo z nás, se s někým zná tak, aby mu obnažil jen na chvíli zcela své soukromí ? Nedám ruku do ohně za nikoho a dnešní propojená a zrychlená doba generuje různé vztahy a situace. Pro mě velké zamyšlení se nad tím, jestli bych chtěla a mohla takhle sdílet své soukromí. Konec je vlastně pro mě ještě větším vystřízlivěním ohledně otázky - kdo klame a chce být klamán ? Slušné tři a půl hvězdy.

Co je víra a jak moc se dá zneužít ? Dost a v rukou fanatiků do extrémů. Můžete věřit v něco vyššího, co napsal a káže člověk, lidská bytost, která papouškuje psané dogma bez ohledu na dobu, situaci a reálný svět ? Neuznávám jakékoli sektářství, protože smrdí manipulací a zastrašováním, bere člověku jeho autonomii. Zažila jsem pár návštěv Jehovistů a tu omladinu a děti co tahali s sebou jako cvičené opičky, skutečně lituji, snad v dospělosti dostali rozum. Nikomu neberu víru, ale neměla by se vnucovat a utlačovat osobnost a svobodu člověka, to jistě Bůh nechtěl ;).