Alterpsyche

Rozhodně nejlépe napsaný seriál všech dob, počítáme-li první až čtvrtou sezónu, na kterých pracoval Aaron Sorkin. Spolu s Thomasem Schlammem vytvořili velmi intimní, citlivý a zároveň humorný vhled do zákulisí té nejvyšší americké i světové politiky. Idealistické, možná až naivní vyobrazení opravdových mistrů politického řemesla se svými velkými i malými dramaty, kteří vedou spory, ale i spolupracují nejen mezi sebou navzájem, ale i s přáteli i nepřáteli uvnitř a zvenčí.________Fantastické obsazení od nejmenších rolí až po hlavní tahouny seriálu je koncetrováno v jediné postavě prezidenta Bartletta, kterého hraje charismatický Martin Sheen. Jeho role totiž měla původně být vedlejší, měl se objevit pouze v několika epizodách a většinou jen na pár minut, tak jako v epizodě první. Jeho výkon byl však tak skvělý, že se tvůrci rozhodli jeho postavu připojit ke zbývajícím hlavním postavám, které tvoří jádro Bartlettovi administrativy.________Vyzvdihnout musím zejména Richarda Schiffa, jehož Toby je mi životním vzorem svou vnitřní integritou a intelektuální kompetencí, díky které se jako jediný z "nováčků" dovede (a odváží) postavit prezidentu Bartlettovi. Schiff dokáže hrát pouhým pohledem. Věřím tomu, že kdyby byl kvadruplegik a nemohl ovládat mimiku tváře, stejně by dokázal zahrát jakoukoliv roli, kterou pro něj napíšete._________Ale ani Rob Lowe, Allison Janney, John Spencer, nebo Bradley Whitford nezaostávají za výše zmíněnými. Bartlettovi zdatně sekunduje a v mnohém předčí Spencerův Leo. Rob Lowe zase představuje idealistického zelenáče, který však svým zapálením a talentem dovede hravě strčit do kapsy i politické matadory. Allison Janney a Bradley Whitford jsou ve svých rolích také skvělí. Whitfordův Josh, je ze všech postav ta nejméně "sorkinovská", zato však nejkomplexnější a řekl bych, že i nejzajímavější. Pozvolna, vlastně už od prvního dílu, přebírá otěže jako hlavní "hrdina" příběhu i když zdaleka ne jediný. Zachovává si však uvěřitelnou lidskost svojí neohrabaností i tím, že uvěřitelně chybuje. Ze svých chyb se však dovede poučit a znovu je neopakovat._________Scénář dosahuje místy až geniální úrovně. Epizody In Excelsis Deo, Shibboleth nebo Noël jistě patří k tomu nejlepšímu co kdy v televizní tvorbě vniklo. Ale to, co Sorkin a Schlamme předvedli v epizodách 17 people a Two Cathedrals, představuje to nejlepší z audiovizuální tvorby vůbec._________Jediné, co bych seriálu z řemeslného pohledu vytkl je kamera a světlo. Až příliš tmavé koridory kanceláří Bílého domu působí stísněně a nepřirozeně. V takových kobkách nikdy nemůže vzniknout nic pozitivního, což je v přímém rozporu s hlavní myšlenkou seriálu. Nevadí mi to však tolik, jako přehnaně "skleněné" a uměle přesvětlené vyznění posledních dvou sezón. Kamera je buď statická, nebo sleduje postavy při procházkách chodbami (tvz. walk and talk). Vzhledem k tomu, že Západní křídlo je především konverzační drama, je to však pochopitelné._________Závěr seriálu, ovšem až po páté sezóně, ve které si tvůrci horko těžko zvykají na absenci Sorkinova génia, se stává realistickým pseudo-dokumentem o cestě politického outsidera z obyčejného (a končícího) člena Sněmovny reprezentantů až k boji o Bílý dům. Je až dechberoucí jak hodně jeho cesta připomíná kariéru jistého senátora z Illinois, který o pár let později usedl v Oválné pracovně. Příběhová linka ze Západního křídla je zejména v poslední sezóně na druhé koleji a je to tak dobře. Tvůrci pochopili, že musí přijít s něčím novým a to se jim opravdu povedlo. Postavy dospěly, změnily se, šli dál a žijí si svým životem, který je v mnohém odlišný od jejich počátků na Pennsylvánské Avenue 1600. Jediný Toby jakoby zamrzl a nebyl ochotný se smířit s tím, že něketří jeho kolegové opustili bludiště Západního křídla a symbolicky tak představuje ty diváky, kteří se nesmířily se Sorkinovým odchodem. Jeho linka se, alespoň pro mě, stává nesnesitelnou sérií chyb a nelogičností, které pramení z nepochopení postavy jako takové. Je to však jediný škraloup na posledních dvou sezónách seriálu._________Jako v životě, i na konci tohoto seriálu máte pocit, jako když po letech opouštíte svojí školu a své spolužáky, nebo zaměstnání a kolegy, které jste milovali, ale zároveň jste vrušení z toho, co bude dál. Těšíte se na zítřek a co dalšího Sorkin vymyslí.

Opravdu jsem se snažil si najít cestu k tomuto filmu, ale ani po druhém shlédnutí nemůžu dát víc jak 3*. A to ještě hodně slabé. To samé platí i pro pokračování. Tak trochu mi to připomíná Joeyho oblíbený dort: "Je to dobrý. Co v tom je? Puding? Dobrej. Džem? Dobrej. Maso? Dobrý." No, mně je z toho špatně.

Když jsem vyšel z kina, měl jsem dojem, že jsem právě viděl nejhorší tu adaptaci Supermana. Po letech jsem si tenhle film pustil doma, nic od něj nečekal a upřímně ani si ho moc nepamatoval a byl příjemně překvapený, že ono to zas tak špatné nebylo. Jistě, poslední bitka je strašná koláž nesmyslů. Jistě, přímo z toho kape americký exceptionalismus. Ale někde hluboko je v tom "digitálním bordelu", jak píše Tom Hardy, ukryt vážně dobrý film o klukovi, který hledá sám sebe. Nolanův vliv je vidět, ale převažuje Snyderův "necit" pro akci. Hudba výtečná. Střih zmatený. Ač jsem opravdu na vážkách, nakonec převažují 4*. Určitě si film v životě ještě párkrát pustím.

Není to vůbec špatný, jak se nás mnozí škarohlídi snaží přesvědčit, ale není to ani naprosto úžasný, jak to prezentují jejich odpůrci. Úvodní prolog a následné hledání je fakt na úrovni. Pak to ale ztrácí na tempu a atraktivitě. Je to ale pochopitelné, nesledujeme ucelený příběh jednoho či dvou hrdinů jako ve Společenstvu, ale několik různých národů prostřednictvím mnoha postav, které spolu (zatím) nijak neinteragují. Tvůrci mají před sebou spoustu práce s vykreslením tak komplexního světa v pouhých osmi dílech, byť hodinových. O level výš než původní GoT, o level níž než Společenstvo. Zatím opatrné 4*.