rjh

O tomhle seriálu jsem se dozvěděl, poněvadž jsem psal do jachtařského časopisu o novém člunu Wellcraft. V Miami Vice hraje důležitou roli loď od stejného výrobce. Zaujalo mě, co jsem si o seriálu přečetl a zkusil ho. Některé části dost zestárly. Jsou tam scény, které jsou z dnešního hlediska vyloženě trapné. Hodně jich je ale naopak pure gold i dnes. Epizody Out Where the Buses Don't Run, Little Prince nebo Definitely Miami jsou geniální. Díval jsem se jen na první dvě série. Podle Wikipedie se totiž pak kvalita propadla.

Dneska jsem si náhodou koupil gumové medvídky, tak jsem si na ten film po čase vzpomněl. Ano, je pořád stejně dobrý. Zjevení Michala Davida je poněkud bolestivé. Má ale svou funkci. Jeden z mála českých filmů, které se dají vydržet bez krvácení z očí. Možná jediný.

Seriál není můj styl. Jeho humor a zápletky jsou na mě moc zemité. Na druhou stranu uznávám, že je dobře napsaný. Druhá série se mi zdá o dost slabší než první. (Psáno den po shlédnutí její epizody č. 4.)

Skvělá story. Bral bych trochu víc techniky, taktiky na vodě a méně psychologie. Líbilo by se mi víc detailů o konstrukci lodí. Aspoň u poslední rozjížďky bych ocenil podrobnější rozbor obratů, změn větru etc. Pasáže popisující, jak se kdo cítil, bych naopak vynechal. Koho to zajímá? Uznávám ale, že pro nejachtaře by těchhle úpravách byl dokument byl asi nezajímavý. Jsme holt menšina.

Hrané pokračování animovaných Star Wars Rebels. Měl jsem je celkem rád. Víc než hlavní příběh mě ale bavily samostatné epizody. Nebyl jsem si proto už moc jistý, jak Rebels skončili. Ahsoka na ně přímo navazuje. Pro lidi neznalé původního seriálu to může být ještě víc matoucí. Zpracování je dobré, i když základní zápletka je trochu křečovitá. Na druhou stranu oceňuji přítomnost admirála Thrawna z knižní série Timothyho Zahna. Chtělo by to ještě Maru Jade. Poslední dvě epizody jsou bohužel špatně napsané.

Příběh z hlubin studené války odehrávající se z velké části pod chladnými vlnami severního Atlantiku. Jsem fanoušek knižní předlohy, kterou vydalo v roce 1984 prestižní vydavatelství Naval Institute Press jako první beletrii ve své historii. Vyznačuje se realistickým zpracováním námětu a spletitým dějem. Film místy moc realistický není. Manévry v podmořských kaňonech by skutečná ponorka nezvládla. Spletitý děj se tvůrci pokusili zjednodušit. Přesto je však Hon na ponorku nabitý zvraty. Někdy je trochu obtížné je sledovat. (Například falešný jaderný poplach bych asi bez znalosti knižní verze napoprvé nepochopil.) To je moje jediná výtka. Film mám ale moc rád. Můžu se na něj dívat kdykoliv. Líbí se mi příběhy vedlejších postav. Například jak kapitán USS Enterprise (Daniel Davis) napřed opovrhuje Jackem Ryanem, poněvadž nosí uniformu, kterou si nezasloužil. Pak ale změní názor. Mám rád i story ruského admirála Padorina (Peter Zinner) a jeho sluhy. Se Scottem Glennem jako kapitánem USS Dallas bych vyplul na moře klidně hned zítra. Velké plus jsou pro mě všudypřítomné modely lodí.

Českým filmům se spíš vyhýbám. Myslím, že dělám dobře. Kolem plakátu na tenhle film jsem ale běhal. Pochopil jsem, že v něm mají být hlavně nějaké pěkné volejbalistky v plavkách. Nějaké tam jsou. Na film se ale nedá moc dívat. Příběh působí nesourodě. Hrdinka v jedné scéně na chlápka ječí, že ho už nechce vidět. V následující se k němu bez vysvětlení naopak chová vlídně. Jako kdyby kus děje chyběl.  Pochopil jsem, že starý volejbalista v podání Jiřího Langmajera měl působit jako macho, který má všechno na háku a testosteron mu teče ušima. To se ale nepovedlo.

Čisté zlo. Tenhle seriál by mohla používat CIA jako účinnější alternativu waterboardingu. Kdoví, jestli už ho nepoužívá. Jako vím že nejsem cílovka, ale stejně mi to nedá. Hlavní hrdinka je nesnesitelná. Nemluví běžným hlasem. Místo toho na všechny kolem sebe 24 hodin denně a sedm dní v týdnu ječí. Jednotlivé epizody postrádají děj. Přesto mají stopáž 90 minut. Subjektivně se ale zdají být daleko delší, skoro nekonečné.

Těšil jsem se, že se budu moci znovu ponořit do světa Indiana Jonese. Jenže to nevyšlo. Film mě zklamal. Hlavní důvod je příběh. Poslední zhruba čtvrtina filmu obsahuje oslí můstek široký jako pro slona. Závěrečná scéna je trapnější než schody ve výtahu nebo dvojka máslo. Přitom film mohl snadno skončit lépe. Svým závěrem mohl dokonce odkazovat na třetí díl série. Harrison Ford se v Nástroji osudu snaží podávat podobné fyzické výkony, jako kdyby byl alespoň o dvacet nebo třicet let mladší, než je. Kdyby to bylo v běžném životě, patří mu za to respekt. Ve filmu to ale působí divně.

Film s neopakovatelnou atmosférou. Exotický orient z něj přímo čiší na každém kroku. Vyprávění má výborný spád. Ani jeden záběr nebo věta nejsou navíc. Všechny mají smysl. Posouvají příběh dopředu. Divák se ani chvilku nenudí. Dobyvatelé ztracené archy se neberou moc vážně. Jejich tón je lehký a plný nadsázky. To je možná jejich nejlepší vlastnost. S dalšími shlédnutími víc a víc obdivuji jednotlivé fóry, jako třeba vypálený medailon na ruce při nacistickém pozdravu. Vím o nich předem a stejně mě pokaždé baví. Karen Allen byla neuvěřitelně hot. Hudba Johna Williamse je dokonalá. K ladění podle mě hodně přispěla malovaná pozadí od Michaela Pangrazia.