Had6

Třeba mě i nemějte v oblibě, ale já tenhle film mám rád. Dokázal jsem se oprostit od toho nechutného závanu agitace a jenom se kochat Marvanovým představením. Kdybych odsuzoval všechny komedie jenom kvůli dobovému postižení, tak by jich pak bylo víc než dost. Oba filmy s revizorem Andělem jsou prostě moje oblíbené i přes ta všechna velká dobová mínus.

Absolutní ústřel od reality. Nemohl jsem uvěřit, že takoý svět, v němž se vyskytují tak blázniví lidé jde vytvořit, aniž by to všechno vypadalo jako naprostá blbost. Super kousek.

Už něolikrát jsem žádal, aby výroba filmů tohoto druhu byla s okamžitou platností zastavena. Nestalo se tak a možná je to dobře. Jinak bych přišel o "krásný" páteční večer u televize, který jsem strávil ve společnosti tohoto filmu. Po dlouhé době jsem dal v pátek přednost pohodlí domova před restauračním zařízením a hned na mě z obrazovky útočí takovýhle netvor!!! Jediné, co mi chybělo ke spokojenosti, byla asi dávka vemi silného morfia určená ke zmírnění té strašné bolesti z neustálého smíchu, který u mě tento film vyvolával. Pochopitelně jsem se nesmál těm nebožákům, které ten strašlivý, digitálně bídně vytvořený plaz zahubil.:-) Doufám, že jsem tento film správně pochopil. Neviděl jsem totiž Pythona 1a tak u mě mohlo dojít k nějakému fatálnímu selhání při percepci jeho pokračování...V tom případě se velmi omlouvám a okamžitě ruším svůj profil na ČSFD.

Někdy mě skoro až děsí, jak jsou některé dialogy podobné tomu, co slýchávám ve škole (Fakulta Informatiky UHK)

Úchvatné zpracování, které mě jak po vizuální, tak zvukové stránce naprosto dostalo. Nečekal jsem žádný bohatý scénář, jde přeci o comix. Když toto přijmete, tak nemůžete mít problém. Vše co se vám může ve filmu zdát přehnané a směšné, vám v Millerově předloze bude připadat úplně normální a po pár chvílích se naučíte stejně přistupovat i k filmu. Poté, když Leonidas pronese větu typu: "Spartans! Ready your breakfast and eat hearty... For tonight, we dine in hell!", tak vám přeběhne mráz po zádech a cítíte se být jedním z bojovníků. No není to právě to, co dělá film krásným?

Sice tady byla 4400 o dva roky dříve než série Heroes, ale já jsem se k ní dostal až poté, co jsem byl infikován výše zmíněným mladším bratříčkem. Někdo by mohl tyto seriály hodit do jednoho pytle, ovšem to udělá jenom ten, kdo neviděl větší počet dílů obou seriálů. 4400 nenabízí akční hrdiny, ale pohled do světa lidí, kteří si těžko hledají svoje místo ve společnosti po svém návratu zpět. Možná se to může někomu zdát málo, ale já si v tom to své najdu a zatím nemám potíž se těšit na další díly. Ceká mě ještě jedna série, tak doufm, že si to u mě 4400 nepokazí.

Otázkou dne je, co tento film chtěl světu říci. Pasolini chtěl upozornit na dva základní tematické aspekty - autobiografický a politicko-sociální. Příběh Oidipa je znám snad každému a zde se jedná jen o jeho přenesení na plátno. Bohužel v otřesných exteriérech Maroka a strašných kostýmech. To si jistě Sofoklovo dílo nezasloužilo. A úvod a závěr filmu? Jak napsal Matty:"Prvních a posledních deset minut mělo Oidipa pouze povýšit mezi artové filmy." S tímto tvrzením plně souhlasím. Ovšem režisér to vidí samozřejmě jinak. Počátek vyobrazuje Pasoliniho narození a jeho odpor proti nástupu fašismu. Konec pak tragického hrdinu, chudého žebráka v průmyslové zóně Milána let šedesátých. Jistou výpoveď v tom tedy lze nalézt, avšak já jsem ji neobjevil a celý film ve mě zanechal mdlý dojem.

Film, který mě velmi překvapil. Čekal jsem komedii v klasickém stylu Jima Carreyho, ale nestalo se. Bylo to nečekané, dojemné a k zamyšlení nabádající.

Nemohu říct, že mě to kdovíjak nadchlo. Hudba byla skvělá, animace taky. Jenže celkový dojem z filmu jsem měl takový, že někdy to bylo až zbytečně moc "umělecké". Je to přesně ten typ filmu, kdy se od vás očekává, že dáte vysoké hodnocení. I když se vám to třeba nelíbí. Prostě jen nechcete vypadat jako blbec, který něco nepochopil, nebo neví co je dobré. Už jsem to jednou udělal u Vesmírné odysey a udělám to i zde. Ovšem tentokrát to nebude tak tragické. Pink Floyd a jejich hudbu mám rád a té jsem si ve filmu užil víc než dost. Proto to není za tři kusy, ale za čtyři. V příštích několika letech si budu pouštět radši jejich CDčka. Je mi totiž jasné, že na tento snímek se v brzké době podivat znovu nemusím.

Po seriálech jako jsou Prison Break, Lost nebo Heroes, je tohle příjemná změna. Od prve zmíněných má How I Met Your Mother tu výhodu, že se v něm můžete skvěle najít. Každá postava přináší něco svého, trochu jiný humor a v konečném provedení to je luxusní komediální mix. Mně sednul dokonale hlavní hrdina Ted. Díky jeho bláznivému (i když on sám říká, že se řídí jen racionálními úvahami) uvažování jsme si dost podobní. Strýčka Barneyho si oblíbíte taky. Lily a Marschall jsou dvojka k pohledání a Robin - hmmm Robin, ta je prostě báječná. Úplně chápu, proč se do ní Ted v prvním díle zamiloval. Ještě jsem u romatického seriálu nikdy nevykřikoval aby se hlavní hrdina choval tak, či onak, jenom proto, aby vše dopadlo tak jak bych si přál.