Gaaron

Banda brečících chlapů / Brad k pomilování / násilné a zbytečné roubování na politickou a sociální kritiku / příběh, ze kterého by dobrý autor udělal výbornou 10stránkovou povídku a hodně dobrý režisér půlhodinovou jednoaktovku / pár skvělých spojení obrazu a hudby / art film pro ty, co v životě žádný neviděli / a překvapivý pocit že i tak bylo dobré to vidět

Extrémně sympatické figury (spíše než postavy) a téměř geniální závěrečná scéna ještě nedělají výjimečný (a vlastně ani nadprůměrně dobrý) film, podívaná je to přesto v jistých ohledech nezapomenutelná.

Two boobs > two stars.

Not sure if stupid or brilliant.

Napodruhé to všechno začalo opravdu fungovat: promyšlený rozdíl ve vyprávění mezi původní lotrovskou trilogií a zcela jinak postaveným Hobitem; postavy (Thorin že prý novým Aragornem? kdy? kde?), tempo, všechny ty scény, které mi napoprvé vadily (kromě navždy strašných skalních obrů)... a kolečka Jacksonovy ne-tolkienovské (přes všechny ty neskutečně úžasné citace) a o to víc své Středozemě se zase točí jak mají, vstříc jistě přesvětlým zítřkům. Zatím ze tří na čtyři a myslím, že příště už se tam ta pětka pohodlně usadí. Díky, PJ. /// Edit: Prodloužená verze, ač místy vyvolává nevěřícně pozvednuté obočí (rockerský výstup skřetího krále nakonec oceňuji, ale nazí trpaslíci???), dodává filmu mnohem "hobitovější" atmosféru. Palec nahoru.

Sbírka nesmírně silných a inspirativních myšlenek, provázaná už tehdy skvělým Goslingem a korunovaná jednou z nejsilnějších point, se kterými jsem měl kdy tu čest. Totální srážka do kolen a čistá scénáristická genialita ve čtyřech slovech.

Doslovně natočit muzikál, který je nutně těžce zkratkovitý, je v pořádku. I když se nabízí otázka, jak se stalo, že je film, vybírající z původního příběhu jen ikonické scény, a tedy nutně jsoucí bez gradace a především jakéhokoli vývoje postav (které pak jednají nelogicky), tak roztahaný, vlekoucí se a nudný. Navíc právě díky kameře chybí i to, co možná původní muzikál zachraňovalo aspoň ve sféře emocí, totiž pocit živé akce, příležitost se nechat pohltit hudbou (která je ostatně až příliš inspirovaná všude možně a až na nejprofláklejší píseň - jediná scéna, která člověka pohne - dost nezajímavá).

Jak to proboha prošlo s TAK PITOMÝM scénářem??? Zkrátit na polovinu a možná by to nebylo takové utrpení (i přes výtečné herce, především Ironse).

James Bond jako inteligentní art - noir? Ano, prosím, víc, prosím.

Excelentně natočený mockrát viděný a nedotažený scénář.