Slova

[ČSFD projekce] Pomalé a klidné drama, tři příběhy, tři spisovatelé, tři vzájemně propojené linky tří životů. Pravdivých nebo fiktivních? Dívalo se mi na to dobře a po dlouhé době jsem zas viděl nějaký solidní film, kde nehrály hlavní roli jen zbraně a krev. Možná i proto jsem byl shovívavější v hodnocení. The Words je průměrný film, který se snaží vnutit divákům svou nesmírnou hloubku, ale chybí mu zaujetí a vtažení diváka mezi postavy na plátně. Rád bych řekl, že jsem byl unešen, ale nestalo se. Snaha o intelektuální spletitý hlavolam se nakonec minula účinkem a rozvila se do podoby ploché představy o spisovateli, který chtěl být jiným, lepším, ale věděl, že takový nikdy nebude. Nerad spoileruji v komentech, takže mohu jen doporučit ke zhlédnutí, ale nic převratného nečekejte. 70% (19.09.2012)

Občas to díky těm velmi spontánním a otevřeným emocím vypadalo, jako kdyby Anthony Minghella ožil a natočil další ze svých vypiplaných, scénáristicky brilantně zvládnutých a pocitově odzbrojujících dramat. Nestalo se tak, pár slabších momentů se u tvůrčí dvojice Klugman Sternthal našlo (specielně kolem Quaida), ale celkový pocit je naprosto vyjmečný. Po delší době film, který stojí za to a je jiný, než většina ostatních nejen pro ty, co nemají nakoukáno. (08.04.2015)

Tedy docela mě šokuje ta negativní hysterie americké kritiky, která The Words totálně rozcupovala. Přitom se jedná o dobrý film, který má co říct. V závěru sice divákovi nenaservíruje všechno úplně černé na bílém jako na zlatém podnose, ale myslím, že vyznění je jasné. V tom pohledu to prostě je. Každopádně nečekejte romantický film, The Words jsou spíš taková zamyšlená, poloartová dramatická hříčka. Kdo bude chtít, ten si z ní lehce něco vezme. Kdo chtít nebude, dostane příležitost si zanadávat. (14.12.2012)

Dvěstěpatnáct příběhů narvaných do stominutové stopáže tak neefektivně, že nezbude čas ani na podprůměrnou zápletku a v podstatě se film nelineárně přesune z bodu A do bodu B, aniž by se cokoliv závažnějšího událo. Což o to, technické zpracování a temná atmosféra na úrovni hadrových pérodaktylů z Cesty do Pravěku není úplně nejhorší a při sledování příběhu z poválečné Francie jsem měl pocit, jako bych skutečně byl na židli před notebookem a koukal na film, ale ten nedodělaný scénář bez pointy a bez ničeho to celé zesyflil. (18.03.2014)

[imdb: 6.8/10] | me: Máme tu zaujímavý príbeh, ktorý od začiatku nasvedčuje tomu, že sa niečo udeje ... a celý čas nás na to pripravuje (a veľmi slušne). Keď sa však už stane to, čo prepojí jednotlivé dejové línie v celok, film spomalí a sústredí sa po zvyšok svojho diania na rozpitvávanie následkov konania postáv v troch súbežných dejových rovinách. Nič viac. Nevravím, že spôsob akým sú prezentované jednotlivé životné osudy je nezaujímavý, ide skôr o to, že nič viac sa už z globálneho hľadiska neudeje ... Je to proste skôr sonda do viacerých (reálnych i imaginárnych) životov, ktorá sa sústreďuje viac na následky jednotlivých činov, morálku a rozhodnutia než na celkovú hĺbku deja. [3.5 *] Another part of being a man, no matter how painful it might be, is accepting your own limitations. (05.02.2013)