Režie:
Tom HooperKamera:
Danny CohenHrají:
Hugh Jackman, Russell Crowe, Anne Hathaway, Amanda Seyfried, Eddie Redmayne, Helena Bonham Carter, Sacha Baron Cohen, Samantha Barks, Aaron Tveit (více)Obsahy(2)
Jean Valjean byl po devatenácti letech propuštěn z vězení. Zbědovaný muž nalezne azyl na faře. V noci tam ukradne stříbrné nádobí a uteče. Policisté ho dopadnou, ale farář tvrdí, že mu vše daroval, a přidá mu ještě dva svícny. Valjean, zaskočený jeho velkodušností, se rozhodne změnit život a svou totožnost. Stane se ctihodným občanem, a dokonce starostou, jenže ani tehdy není před slídivým Javertem v bezpečí. Po smrti tovární dělnice Fantine se ze soucitu a také z pocitu viny ujme její dcerky Cosette. Společně s ní pak před zákonem utíká do anonymity francouzské metropole. Tam na ně po pár letech klidu čeká kromě Javerta i další nebezpečí - ulice bobtnající revolucí, kterou připravují mladí muži. Jeden z nich, Marius, se při letmém setkání zamiluje do dospívající Cosette a ta jeho city opětuje. Kvůli své dceři a jejímu štěstí se Valjean rozhodne riskovat, dokonce se vydá na barikády v předvečer rozhodujícího souboje mezi revolucionáři a armádou, aby z předem prohrané bitvy těžce raněného Mariuse zachránil... (TV Nova)
(více)Videa (42)
Recenze (1 161)
Hooperovi Bídníci mají jeden problém (pro mne dost zásadní).a to, že se v nich zpívá. Inu, to tak v muzikálech bývá a jelikož jsem jich už pár viděl, tak mě to zase tolik nepřekvapilo, ovšem průšvih je, že zrovna v tomhle muzikálu se zpívá příšerně .. a hlavně pořád. Tedy, ne všichni jsou na odpis, třeba Anne Hathaway si mohla plíce strhat až ji to stálo život a mě si tím získala, ale to co z hrdel (či odkud) vycházelo představitelům Valjeana a Javerta, tedy Jackmanovi a Croweovi, mi trhalo uši .. a nebyli v tom bohužel sami. Časem ještě z malé Cosette vyrostla ta příšerná panenka s nafukovacíma očima jménem Amanda Seyfried a to už na mě šly mrákoty, ovšem ten příběh je naštěstí natolik silný, že jsem to celé (s tampóny v uších) ve zdaru přežil. [OSCAR 2013] .. a sedm nominací na sošku. Pozlacený plešoun za film to určitě nebude, protože tohle je spíše než pocta knize dost prostříhaná úlitba muzikálové předloze, ale o jedné proměněné nominaci jsem docela přesvědčený a to pro Anne Hathaway, která pro roli Fantine obětovala nejen vlasy a kila dolů. Ta scéna, kde v jednom střihu zpívá i Dreamed A Dream je prostě úžasná .. ()
Monumentální pocta muzikálu nikoliv knize, což v překladu znamená děj ohlodaný až na dřeň, kdy nemá divák prakticky žádnou šanci dostat se jakékoliv postavě pod kůži. Všichni tu zpívají, brečí, stárnou, trpí a nechávají se smáčet provazci deště v kaleidoskopu makro záběrů, dokonalých kulis a scén na způsob rybího oka, ale celé je to mrtvé, bez emocí a tak podivně zkratkovité. To, co funguje na prknech evidentně nefunguje na filmovém plátně. PS: kvůli sotva 15 minutám na plátně zhubnout 25 liber a přijít o dlouhé vlasy – to je hodně bídný! (Až vyrostu chci být cool jako Russell Crowe!) ()
Fascinující slepá ulička, vytříbená nestřídmost, která kombinuje věci, které každý ví, že se nesmí kombinovat. I mně tu irituje mnoho věcí (předně ksicht Eddieho Redmayna v jeho nejotravnější roli), ale jinak mě ta dávka špíny, kýče, patosu a subverze absolutně vtahuje. Žádný jiný takový film každopádně není a pravděpodobně ještě dlouho nebude. ()
Možná jsem sentimentální člověk, který hodně dá na hudbu (ano, tady jako v muzikálu hrála od začátku až do konce hudba hlavní roli), ale myslím, že jsem po delší době zhlédla něco skutečně inspirativního a emotivního, co si mě získalo. O dokonalosti sice nelze mluvit (i ta hudebnost byla možná na druhou stranu místy na obtíž - běžnou konverzaci mezi postavami bych například nechala pouze jako normální mluvu, ne zpěv), ale za mě to je ve výsledku na pomezí 4/5 hvězdiček... A Anna Hathaway dokázala vážně dojmout. ~(4,5★)~ ()
Galerie (184)
Zajímavosti (52)
- Když Javert (Russell Crowe) na konci odchází směrem do města, na pravé straně obrazu je naznačeno světlo měsíce za mraky. Tvář má ovšem osvětlenou z levé strany. (CrypzzXD)
- Producent Cameron Mackintosh chtěl divadelní muzikál zfilmovat už na začátku 90. let minulého století. (willy1)
- Hudbu k filmu nahrál v Londýně sedmdesátičlenný orchestr. Claude-Michel Schönberg dokonce napsal několik nových hudebních čísel. (Alca)
Hooperovi Les Misérables nemají být filmovou podobou knihy Victora Huga; jsou ztvárněním muzikálu, který se stal za třicet let své existence na západní polokouli legendárním. A jako k takovým je k nim třeba přistupovat. Mluveného slova tu zkrátka moc nenajdete a to i ve srovnání s jinými známými muzikály: Les Mis prakticky po celou stopáž pouze přecházejí z jedné skladby do druhé a kdyby někdo vydal všech 50 písní (49 z divadelní předlohy doplněných o Suddenly napsanou přímo pro film), které ve filmu zazní, jako soundtrack, získal by posluchač prakticky celou zvukovou stopu filmu. Pro některé bude tento fakt jedním z hlavním problémů, já ho naopak vítám. Hudba možná nedokáže postihnout zápletky a dialogy tak snadno jako běžná řeč, nabízí ale možnost vyjádřit to, co by za jiných okolností znělo nepřirozeně, čehož autoři Les Mis si notně využívají. Najdete tu tedy krásně se opakující hudební motivy: Třeba prakticky tu samou sloku začínající slovy ”I am reaching but I fall” zpívají v rozdílných momentech filmu ve svých sólech oba hlavní soupeři, přičemž pro každého tato slova znamenají něco jiného. Máte tu skladbu Look Down, která si našla svou cestu do všech tří časových rovin filmu, máte tu opakující se otázku: ”Who am I?”, kterou si v úvodu i prostředku filmu klade Jean Valjean, aby na ni v závěru konečně našel odpověď, máte tu symboliku hvězd a odlišný pohled na ně ve dvou Javertových sólech. Ano, po stránce pěvecké Les Misérables nejsou tak dokonalí jako jejich předobraz z Broadwaye či West Endu, já jim to ale dokážu s radostí odpustit. I Dream a Dream je v podání Anne Hathaway nejdojemnější verzí této písně, jakou jsem kdy slyšela. Russell Crowe se sice významně odchýlil od až lehce operního provedení Javerta a vysloužil si za to kritiku, já se ale na jeho scény těšila, protože má podle mě příjemnou barvu hlasu a navíc dokázal do své postavy vložit lidskost tak netypickou pro divadelní Javerty. Hugh Jackman vyzpíval dvě a půl oktávy, kterými Valjeana "obohatil" Colm Wilkinson (podle francouzského originálu neměl mít hlavní hrdina takový rozsah a měl zpívat baritonem, nicméně nejznámější Jean Valjean historie si na vlastní uvážení přidal pár výšek), takže militantní zastánci muzikálu i kritici na něj mohou být pyšní. A to i přesto, že s vysokými tóny měl občas problémy; přece jen najít herce nebo i zpěváka, který by dokázal Valjeanovo Bring Him Home podat se stejnou lehkostí jako Wilkinson, je téměř nemožné. Eddie Radmayne dostal roli, která je většinou nejméně zajímavá, jeho projev je ale tak suverénní, že bych klidně věřila, že má za sebou alespoň nějaké předchozí zkušenosti s muzikály. Aaron Tveit je skvělý, Samantha Barks je jako Éponine úchvatná a obsazení Colma Wilkinsona do malé, ale důležité role bishopa je pro každého, kdo viděl muzikál na West Endu nebo alespoň zná videozáznamy koncertů, třešničkou na dortu. A k tomu všemu jsou Les Misérables revoluční svým zpracováním, protože je to první muzikál v histoii celý zpívaný naživo. A taky mají úchvatnou vizuální stránku podpořenou krásně barevnými kostýmy, ve kterých se neustále objevují barvy trikolory. A vyzařují z nich emoce. A nabízejí úchvatnou fyzickou transformaci hlavního hrdiny, přičemž můžu jen vyjádřit svůj obdiv Jackmanovi, který kvůli vězeňské image shodil X-Menské svalstvo, a make-up artistům, kteří ho mezi první a druhou časovou osou proměnili k nepoznání. A samozřejmě v nich objevíte několik skvělých skladeb: třeba revolucionářské Do You Hear the People Sing nebo mé oblíbené One Day More, ve kterém osm rozdílných postav doprovázených sborem zpívá o svém zítřku, čímž vzniká krásná tříminutová koláž vysvětlující rozpoložení všech významných postav. A tak dále. A tak dále. Nebudu to ale prodlužovat a jen řeknu, že Les Misérables nejsou možná Hooperovým nejlepším filmem, z toho, co jsem od něj viděla, jsou však mým nejoblíbenějším. Za posledních sedm týdnů jsem na nich byla v kině třikrát a pokaždé britské publikum tleskalo a mně se pokaždé líbili více než při předchozím zhlédnutí. I proto je mi už teď jasné, že zůstanou-li v programu kin ještě nějakou dobu, zavítám na ně i počtvrté. () (méně) (více)