Gaaron

Achich. Po Bly Manor další letošní nafouklá bublina. Velmi doufám, že to neznačí nový směr Netflixu - naházet na projekt hromadu peněz a doufat, že to vynahradí starost o něj.

To se ani Poirotovi nestává, že by téměř každé pronesené slovo mělo vztah k pozdější scéně. Craig výborný, z ranku “Pitt v Hanebných panchartech”. Well done!

Škoda, že tvůrci tentokrát poněkud opomněli příběh (který byl tak silnou devizou předchozího počinu). Přitom přes krátkou metráž je film dostatečně dlouhý, aby plnokrevné vyprávění unesl - ne jen pár za sebe poskládaných scén (kůň - les - roh - bitka - konec). Na druhou stranu má Roh Gondoru všechnu tu úžasnou jacksonovskou atmosféru, která chyběla Hobitovi, a hudba je naprosto fenomenální (včetně přesahů do Shora).

Skoro za 5. Hood už definitivně přešel do kategorie "netrpělivě očekávám, co nového zase vyplodí".

Naprosto brilantní, kdykoli jsou na scéně oba staříci. Vzpomínková část not so much.

Myslím, že bez dávného absolvování filmovědy bych Parazita cenil mnohem více. Ale proti desítkám filmů, zpracovávajícím téma kafkovské tísnivosti mnohem lépe a důsledněji, zůstává tento maximálně nadšeným, byť zábavným studentem.

Perfection!

Not good, not terrible.

Jistě, je to další z mnoha naprosto stejných generických příběhů o generačním střetu a hledání sebe sama v teenage letech (což je zvláštní, vzhledem k tomu, že jde o film podle skutečnosti) a dramatický oblouk zde v podstatě neexistuje, ale nám, kdo víme, že Bruce changes everything, Bruce IS everything, se na to stejně kouká moc dobře.

Hodně moc bolavý pád. Skvělou mytologii, rozpracovanou ve dvojce, zvládají zadupat do země s takovou vervou, že je to - pravda - skoro na potlesk. Když se nezabíjí, střídá tupou scénu scéna ještě tupější. Když se zabíjí - většinu z více než dvou hodin filmu - je toho tolik a naprosto nezředěného čímkoli zajímavým v oblasti příběhu nebo postav (což byla velká síla předchozích dvou filmů), že jsem měl příliš velký problém neusnout na to, abych dokázal ocenit choreografii atp.