Ťapka

Utahaně televizní didaktický patosem dunící film s šroubovaným příběhem. Přesto dávám čtyři, ještě nikdy jsem neviděla nic, co by tak přesně popsalo podivnou dobu konce osmdesátých let: na jedné straně lepivý hnus atrofovaného a skrz naskrz cynického totáče, na straně druhé tu náhlou naději, probuzení, čínští studenti na Náměstí nebeského klidu, demonstrace, tání v Polsku a Maďarsku. Pamatuju, jak mě hanba fackovala, východní Němci, kteří žili ještě ve větším srabu než Češi, se začali ozývat v kostelích, zdrhali přes Maďarsko a pak i přes Prahu. Pak padla zeď no a pak už to zaplaťbůh trvalo jen týden. A za připomínku té tehdejší radosti a euforie tomu filmu odpouštím, že je tak ucajdaný.

Silný příběh si najde cestu i přes ideologickou skřápku. Na základce jsme absolvovali možná desítky tehdy politicky korektních filmů o balšoj atěčestvěnoj vajně a odnášeli si z nich hlavně ten grif, s nímž padá voják zasažený kulkou. Pamatujete na tu vývrtku? Tenhle film a Bondarčukovo Bojovali za vlast ale byly jiné, složitější, jímavější, míň tanků ("Tygry!"), sentiment bez trapnosti, minimum demonstrativního hrdinství. Hrát si za barákem na vojáky podle těchhle dvou filmů se moc nedalo, šlo v nich moc do tuhého. Rita nebyla žádná kňouravá Marusja...

K neuvěření. A přes všechna klišé zaplať pámbu. http://www.ushmm.org/wlc/article.php?lang=en&ModuleId=10007563

Ani mysteriózní, ani thriller, ale skvělé psychologické drama, jehož scénář napsal skvělý dramatik podle skvělé divadelní hry. Divadlo je hlavním hrdinou, čouhá z režijního pojetí i z výkonu obou protagonistů, kteří rozehrávají své vlastní hry ve hře. Cynický a blazeovaný Caine i vystajlovaný páskovský Law si jdou po krku tvrdě a neúprosně a je těžké se rozhodnout, který z nich je odpornější a sebestřednější. Odlidštěná dekorativnost interiéru je posilovaná objektem sporu - Cainovou manželkou Maggií, která je přítomná jen jako obraz a symbol, jako kořist, o kterou v posledku ani tak nejde. Brrr!

Všechno už tu zaznělo. Tohle byl opravdový kulťák. Bílé tenisky ve výtahu a vrah, který vypadal jako druhý syn šíleného staříka ze Studny. Bububu! Víc mě sebral až v dospělosti japonský Kruh, a to se klepu, sotva ve filmu vrznou schody!

Trošku to klopýtá, ale jinak je čirá radost vidět, jak někdo za vás realizuje vaše temné touhy. Protože já bych taky občas ráda přizabila nějakého toho nácka, homofoba, fundamentalistu. Perlman byl okouzlující i jako mazaný reakcionář, na ty pozor!

Dala bych jednu, ale přidávám za "Šílené labutě!"

Almodóvara bych chtěla za kamarádku. A většinu jeho ženských postav jakbysmet. Jak on to dělá, chlap jeden špatná? Všechny ty jeho krásné udatné hašteřilky, které vzdorují světu i sobě samým.. A od Raimundy bylo moc pěkné, že Paca zakopala u řeky, kde to měl tak rád, já bych se tam s ním tedy netahala.

Doporučuju nejdřív četbu knížky Roberta Saviana, v jejím kontextu dostává film opravdu děsivý rozměr.

Jak říkají naše kočky: vrrrr, vrrrr! Velmi uspokojivé ve všech směrech!