Baxt

Média možná vynášela poslední sebereflexivní cimrmanovskou hru do nebes, z úcty k obdivuhodným divadelním výkonům "českých Monty Pythonů", ale po včerejším zkouknutí více než rok starého přenosu na DVD, musím konstatovat, že jde o jeden z jejich slabších kousků. Ano, je určen vzdělanějšímu divákovi, obsahuje ohlédnutí za veškerou dramatickou tvorbou i mimo smoljakovsko-svěrákovské hranice, ale chybí moment překvapení, nosnější zápletka a vtip. Nestačí mi, že si Komenský po boku Husa a Václava zacvičí s Tyršem. Rozhodně ne jen to.

Kdyby do toho netahali tu debilní kriminální zápletku, mohlo to být o dost lepší.

Ok, abych to hned neházel do absolutní žumpy, našlo se pár tvrzení s kterými jsem souhlasil, ne protože by mi byly po chuti, ale protože dávaly smysl. Herečka Marlee Marlin dokázala v těch hraných břečkách být docela "cute". Výčet pozitiv tímto končí. Ohlasy totiž nelhaly. Nemusíte být expert na kvantovou fyziku, abyste tento film dokázali řádně ocenit, protože přesně k takovým se snaží hovořit. Háček nastává po půlhodince na sebe navazujících teorií. Náhle jste bombardováni fakty. Informace, jež mají podle tvůrců potenciál změnit vám život, jsou předkládány bez stínu pochybnosti. Nenašel jsem moment, kdy by se ke mně třeba jen jeden z těch rádobyexpertů (doporučuji komentář uživatele Subjektiv, něco obdobného jsem tušil) otočil a položil mi otázku, či udal důkaz o své pravdomluvnosti. What the Bleep Do We (K)now!? tak působí jako vábnička na kachny, nevím za kým se přesně má TheMaker a jemu podobní vydat, ale platím cestu. Třeba vás taky jednoho dne zastaví roztomilý černoušek a začne míchat hrušky s jablkama. Otevřete svou mysl, stačí věřit!

Super. Moc roztomilá deprese z pohledu šestnáctiletého kluka. Soustředění herci, hořko-sladké dialogy. Doufám, že Oscar padne do správných rukou.

Prosím? Předpremiérové zprávy snad mluvily o ostrovtipu a odvaze Zwicka svléknout do naha hollywoodskou smetánku. A kam se to dokutálelo? Úplně obyčejná tragikomedie, kterou z nevídaně impotentního scénáře o ničem zachránily téměř až oscarové kreace Gyllenhaala a Hathawayové. Bez nich by většina dramatických scén totálně minula cíl. A další naslibovaná lákadla? Vtip je úrovni lepší teenagerské taškařice a postelové scény nejsou postelové scény, pokud za ně nepovažujete ňadra budoucí Catwoman.

Silně protkáno videoherní nití. Bez její znalosti vám bude zřejmě tento brutální animák snadno připadat jako odpad, avšak kdo si ten povedený horor zahrál, zcela jistě musí vzít v potaz jisté doplňkové znalosti, jež Downfall nabízí. Neklaustrofobní, ale rezervované prostředí těžařské lodi, mi připomnělo pravý význam názvu hry i filmu (tj. nikoliv mrtvý, ale prázdný vesmír, kde lidstvo bloudí o samotě a stereotypně hledá v útrobách planet minerály). Ve hrané podobě NC-17 bez diskuzí. A tím končí výčet pozitiv. Zbytek je na úrovni průměru nebo pod ním. Animace je zbytečně odfláknutá, v "sekajícím" se stylu, který u akce selhává. Jak někdo otevře pusu, buďte připraveni na nejhorší. Dabing ujde, tu ale slyšíte hlasy z Mass Effectu, tu z Dragon Age. Hudba se až na několik kopírování nemůže vyrovnat Gravesově multioceňovaným (BAFTA) kompozicím ze hry. CGI animace jsou na rok 2008 hrozné. Dá se na to dívat, ale pouze se zmíněnými podmínkami.

Zvrácený humus, o který by zdravý člověk neměl ani prstem zavadit. Nevadí mi filmové zobrazení brutálního násilí páchaného na nevinném člověku, koneckonců, někdo jako Aja z toho dokázal udělat hřiště pro svůj, přehnaně řečeno, režijní talent. Kdežto Monroe je sadistický voyeur, co si nechuťárny užívá, bez invence vrství scény a jako ve videohře zabíjí "bossy" celé operace tak černohumornými způsoby, a s tak vážnou tváří, že není východiska ani se šedohnědým filtrem. Hranice mezi dobrem a zlem načrtnutá za pomoci násilníkovy šťastné rodiny, nemohla být naivnější. Jako by scénář přímo nabádal, abychom hledali ve svém okolí úchyláky. Raději je hledejte za tímhle filmem.

Víte, člověk si buduje měřítka vlastního vkusu. Přes dvacet let sledování českých filmů střídavých kvalit, mě naučilo, ve spojení s ČSFD, předvídat kvalitní podívanou s 80%-ní přesností. 85% českému televiznímu filmu není málo. To je o šest procent méně, než tíživé drama Tažní ptáci. O sedm procent méně, než Ikarův pád s excelujícím Vladimírem Menšíkem. O dvě procenta méně, než Menzelova klasika Slavnosti sněženek ze stejného roku, jako Jiljí. A když jsme u něj, je to o čtyři více, než má meditativní Rozmarné léto. Přátelé moji, drazí spoluobčané, my fellow Americans, Baxt zvěstuje zprávu hodnou zařazení hned vedle 11/9, holokaustu a prasečí chřipky, Svatební cesta do Jiljí je nejhorším českým filmem, minimálně do revoluce, který jsem měl tu čest spatřit. Občas mívám náladu takové strašné přešlapy pohladit po vláscích a dát jim smířlivých pět hvězd jako bonus k mému opovržení, ne dnes, kdy všechna naděje pohasla a já strávil večer vyloženě nasraný. Ospravedlnit tu strašnou málomluvnou nudu aneb době poplatné dobrodružství, lze, ovšem samotný scénář si už s prvním rádobyzamyšlením Abrhámova kreténa uvnitř sebe zakládá táborák, jenž se za přítomnosti metrosexuálního Kodeta změní v požár. Subjektivně nejdelší hodina a půl v mém životě. Na několika místech jsem myslel, že mi z toho všeho sofistikovaného humoru exploduje hlava. Svatební cesta do Jiljí se pro mě totiž rovnala pocitu, kdy do vás někdo naláduje sto prášků na spaní a pak s vaší kebulí dvě hodiny buší do stolu.

Uspokojivý remake, spočívající v tom, že scénárista vycítil dobrá a špatná místa v originálu a dle potřeby tu prodloužil, tu opepřil, tu přestřihal. Ale většinou nechal na svém místě. Matt Reeves tísní ovzduší stejně jako jeho severští kolegové, třebaže má za zády zkušenější tým (omamující prací kameramana, maskérů a Giacchinovou hudbou zejména). Speciální pochvala pro skvělý casting dětských herců, kteří to v konkurenci svých švédských originálů neměli lehké.

Guilty pleasure jako prase, asi jediné, s jakým jsem měl v Československé kinematografii se možnost setkat. Ručička na ukazateli demence a šílenství se v jeden okamžik tak prohnula, až ciferník prasknul. Jestli tohle příští rok nebudu mít na Silvestra k dispozici pětkrát denně, nebude mít konec roku smysl. Krajčíkovi léta páně 1979 jednoduše jeblo.