Aky

Maigretovky jsou moje oblébené čtivo a od počátku jsem si nikdy Maigreta nepředstavoval jinak než jako Jeana Gabina. Pátou * jsem ubral, zřejmě nespravedlivě, že už je na filmu těch více jako padesát let znát, a také, že jsem u dialogy nebité konverzačky těžko stíhal číst totilky. Ani za jedno film nemůže.

Ne, tímto způsobem by se snad už podobné filmy točit ani neměly. Didakticky, pompézně a naivně impozantně. Tohle jsem připravený odpustit filmům ze šedesátých let, ale dnešním opravdu stěží.

Klasické historické "kdyby". Kdyby se princ Rudlof dožil nástupnictví po Františku Josefovi, mohlo Rakousko-Uhersko vypadat jinak, kdoví, jak vypadala První světová válka a jaká by dnes byla Evropa. Nestalo se, ale dají se o tom ročit aspoň filmy. Mayerling je rozmáchlý historický projekt s dokonalou výpravou a kostýmy, bohužel silně přeromantizovaný a v závěru přeslazený. "Kdyby" v něm bylo více (nepochybně nesmírně zajímavé) politiky a méně idealizované love strory, bylo by líp.

Velice originální pohled na bělošsko černošské vztahy v historii Spojených států. Chytře a přirozeně vystavěný příběh, nádherná výprava, bezchybní herci. Mírně romantizující způsob vyprávění připomínající Řidiče slečny Daisy.

Chabrolovská nádhera, ze které čas neukrajuje. Když si odvyprávíte základní syžet, jde vlastně o banální, stokrát odvyprávěný a i ve skutečnosti odžitý příběh. Když se to ale umí natočit tak, že gesto, pohled znamenjaí víc než u jiných režisérů bombastická akce, stává se to uměním a zážitkem.

Technicky zase chlup dál, ale hlavně příběh a jeho motivy jsou barvitější, hlubší a pestřejší než v předchozích variantách. Rhys Ifans se mi nejevil jako ten správný padouch, což ovšem může být záměr a předznamenání jeho dvojaké role v dalším pokračování, které naznačuje samotný závěr. Zato Andrew Garfield je naprosto dokonalý. Ve všech rovinách - jako ušlápnutý teeneger, stejně jako teeneger udivený z toho, co se to s ním děje a jaké vlastní schopnosti najednou objevuje, a zrovna tak jako Spider-Man - suverén.

Jedna z mnoha verzí legendy o možná přeživší příslušnici carské rodiny po jejím masakru bolševiky. Pojetí do značné míry originální stojí zejména na hereckých výkonech Ingrid Bergmanové a Yul Brynnera. I po létech tenhle film pořád patří k tomu povedenějšímu, co se kolem Anastázie kdy natočilo.

Velice zajímavý, v mnoha stránkách originální příběh, ze kterého se rozbíhají jako kořínky hluboké psychologické sondy do životů jeho protagonistů. Málokdy se člověk potká s tak poutavým a současně nepovrchním filmem.

Drama londonovského typu, které povyšují hafušáci, ovšem snižuje mírná naivita příběhu a herecké výkony. Ale na psy a antaktickou přírodu je radost pohledět.

Film ze starých časů dobrého amerického dramatu. Zřejmě díky předloze je příběh velice precizně vystavěný, s mnoha originálními, nebo alespoň zajímavými zvraty, přes něž směřuje k závěru, který ani u amerického filmu nemůže být jiný. Malinko mi vadila Lauren Bacall, jejíž výraz s nádechem mužatky mi do téhle role příliš neseděl.