Recenze (4 354)
Barton Fink (1991)
Připadá mi to až tak moc přetažené do absurdity, že jsem někde v půlce filmu měl dojem, že sleduji už jen do značné míry samoúčelné nápady a hry bratrů režisérů, které mě přestávají zajímat, zvlášť když se film v druhé polovině dost vleče. Jen Turtura a Goldman - ti stojí za pozornost.
Show Jana Krause (2010) (pořad)
Dal bych 5*, kdyby tam nebyly ty reklamy.
Panika v Needle Parku (1971)
Takový téměř dokument o drogovém kšfetu, o výrobě drog a samozřejmě o závislosti, ze kterého výtečný mladý Al Pacino dělá drama. Od těch dob bylo na stejné téma natočeno několik jistě působivějších filmů, ale to neznamená, že by Needle Park přestal být dobrou klasikou.
Panoptikum podivností (2000)
Trošku mne to zklamalo. Přece jen již existuje podobných dokumentů a literatury více a ve srovnání s nimi mi to zase jako nějaká špička nepřipadalo. Hlavně bych uvítal hlubší ponor, hledání souvislostí, jenže Vašíček se až na drobné výjimky omezuje na prostá konstatování. Zdá se mi to spíše jako přípravná fáze, jako sběr faktů pro další zpracování.
Kuky se vrací (2010)
Rodinná Svěrákovská pohádka, zřejmě inspirovaná doslova z jejich rodiny. Úsměvné, milé, i když lesní příšerky mi splývaly v těžko oddělitelnou masu, ale vlastně to ničemu nevadilo. Tak si ale říkám: nebude jednou Janu Svěrákovi ten čas, který Kukymu věnoval, chybět, až si bude říkat, co jsem toho ještě chtěl natočit, ale už to nestihnu?
Máte slovo (2008) (pořad)
Těžko rozhodovat, jestli je horší Jílková nebo celý pořad. Někde je ale zakopaný pes.
Pošta pro tebe (2005) (pořad)
Těžko hledat něco odporněji vyděračského. Kdyby na světě byla spravedlnost, všechny autory i úičnkující v tomhle pořadu by pohltil stud.
Počátek (2010)
Formálně dokonalý film, který předvádí, čeho je filmařské umění dnes schopné. Obsah se rozkrývá pomalu, chvílemi nezřetelně až k úlevnému závěru, kdy člověk teprve naplno pochopí, že nejde jen o pohrávání si s lehkonohými přechody mezi několika rovinami snů a reality, ale o lidský dojímavý příběh o tom, jak těžké je unést vinu, možná i jen domnělou, a že jsou v životě tragédie, po nichž je třeba přimět se k úsilí, o kterém by si člověk sám nemyslel, že by ho byl schopen.
Vanity Fair (1998) (seriál)
Nevěřím, že, kdo tenhle seriál shlédl celý a není veden zlou vůlí, mu může přiřknout 20%. Tradiční kvalita dramat BBC zůstává beze zbytku zachována, dramatizace ctí předlohu v kostýmech, výpravě, v celkovém výrazu, nešidí ani samotný příběh. Celek působí až dickensovsky, a to jak v rovinách dramatických, tak humorných či romantických.
Spalující vášeň (2008) (TV film)
Zde velmi podhodnocený film. To, že popisuje kariéru nakladatelství zabývajícího se brakovou literaturou, neznamená, že by to byl také brak. Chce to jen trošičku trpělivosti na začátku, kdy se několik příběhů rozbíhá v různých časových rovinách a je v tom malinko zmatek. Jakmile si ale osvojíte kdo patří kam, zjistíte, že se jedná o milé drama o knížkách, důvodech úspěchu červené knihovny, sexualitě, úspěchu v podnikání.