Aky

Zcela netypický western. Spíše rodinná sága a drama z konce devatenáctého století se širokým záběrem od prusko-francouzské války až po dnešní romantizující pohled na divoký západ. Velmi všemu napomáhá krásná G. Bujold a zejména umírněné jako by utlumené herectví J. Caana.

Pěkný námět, příběh, výprava, výteční herci. Trošku mi chyběla větší hloubka, která by, zdá se mi, k takovýmto filmům měla patřit. Děj příliš klouzal jen po svém vlastním povrchu, a to přesto, že byl protkán spoustou vnitřních monologů, který tenhle fakt měly zřejmě zaretušovat. Ale i tak moc pěkné podívání.

Takové věci se dnes ke škodě všech a všeho už nedají natočit. Malinko to trpí "televizností", ale i tak je to skvělá podívaná. Chvíli trvá, než si člověk na tu tehdejší poetiku zvykne, ale jakmile uplyne prvních dvacet minut, docela to vtáhne.

Naprosto dokonalý scénář podpořený režií z tohoto filmu dělají dokonalou záležitost.

Věčný a nikdy nepřekonaný pocit části Rusů, pocit zbytečnosti vlastního života podle předloh A.P.Čechova zpracovaný Michalkovem. Těžko to mohlo dopadnout špatně. Chvílemi se mi zdálo všechno protahované, hrozila až nuda, ale jakmile přišel závěr, který tu dlouhou přípravu ospravedlňuje a dává znát, že byla nezbytná, bylo všechno, jak má být.

Nebylo všechno na tom socialismu jenom špatné. Třeba, jak se komunisté mezi sebou věšeli, to se mi líbilo, nebo pak tenhle seriál. Ale vážněji: Nemocnice je skvěle řemeslně zvládnutý seriál s excelentními hereckými výkony. Dokáže-li si člověk odmyslet onu rovinu, v níž se prezentuje plakát socialistického zdravotnictví, musí uznat, že příběhy jsou vedeny naprosto bezchybně a že se od nich lze jen stěží odtrhnout. Tandem Dietl-Dudek je nepochybně to nejsilnější, co jsme kdy v televizní tvorbě měli. Na dalších sériích Nemocnïce je to znát velice zřetelně.

Hlavně vynikající muzika. Děj se trochu vleče, je to dlouhé. De Niro je skvělý, Minnelli mi tady nesedla.

Tenhle film dělá trio Gene Hackman, Terence Hill, Max von Sydow. Nebýt jeho, jednalo by se o jeden z lehce zdlouhavých válečných filmů. Takhle je to poutavý vhled do zákrutu první světové války, o kterém jsem moc nevěděl, a současně slušné drama o vojenské cti a mužském přátelství.

K pochopení je zřejmě třeba znát román, což není můj případ. Svoji nespokojenost si vysvětluji tak, že rozsah literární předlohy je patrně natolik veliký, že se prostě do hodiny a půl filmu směstnat nedal. Děj se odehrává v útržcích odlehlých časově i obsahově a pro neznalého diváka působí hlavně jako nepřehledný zmatek. Sdělení, které se autoři snažili zprostředkovat, je určitě hluboké, Romy Schneider je skvělá, ale pochutnání to nebylo.

Typická francouzská komedie své doby a svého žánru. Tohle mají Francouzi oprvavdu zmáknuté. V druhé polovině už se mi trošičku zdálo, že se nápady opakují a pointa možná mohla být propracovanější, závěr budil dojem, že jsou všichni rádi, že už to mají za sebou. Ale zábava je to nadprůměrná.