zelda...

Tak tohle byl film, který mě docela dostal. I když celou dobu plyne v docela veselém a bezstarostném duchu, konec rozhodně veselý není. Dívka snažící se ze sebe udělat chlapce a evidentně se jí to daří, i co se milostného života týče. Stačí pár chytrých triků a všechno je v pohodě, ovšem do té doby než se to dozví někteří pitomci, kteří se ji pak snaží znásilnit. Snad jedinou pozitivní věcí na konci je, že jeho nebo teď už spíš její přítelkyně zůstává s ní, přestože ví jak se věci mají. Bohužel ne všechny filmy mají šťastný konec....

My řekneme dvě věty oni jich k tomu potřebují dvacet. Japonci....Všude je jich plno nejdou rozeznat jeden od druhého a jejich znaky jsou pro nás nerozluštitelným hlavolamem. A právě mezi těmito lidma a v topmhle prostředí se odehrává příběh dvou američanů, kteří se tu náhodou potkají v hotelovém výtahu. Mladá Charlotte, která právě odpromovala na filozofii a strarší bývalý herec, který už teď natáčí jenom reklamy. On je tu bez ženy a ona se svým manželem, který na ni nemá čas. A tak se mezi nimi vytvoří jakýsi vztah. Ona zjištuje, že lepší už to nebude a on už to ví. Nakonec se oba rozcházejí v Tokijské ulici a jejich životy opět splývají s tolika jinými. Můžete se u toho smát a nebo taky přemýšlet stejně jako Charlotte, co od nás ten život vlastně chce a nebo co chceme my od něj?

Když potřebujete na chvilku vypnout a zabývat se jinými a radostmi a strarostmi obyčejných lidí a ne zrovna těmi vašimi, tak myslím, že tohle je ten nejlepší způsob. Řekla bych, že téhle partičce šesti herců se podaří téměř vždycky mě rozesmát. U mě na první čáře vede jednoznačně Matthew Perry a jeho humor nehumor.