Trasplante de un cerebro

Staronový námět (myšlenka), v historii kinematografie již několikrát zfilmovaný (napadá mě třeba černobílá klasika "Hands of Orlac" nebo "Man Who Changed His Mind"). Tento film byl natočený ve španělsko-italské koprodukci ("italský název "Crystalbrain, l'uomo dal cervello di cristall"), je to velmi obskurní film s lehčími prvky scifi, kriminálky a žluté. Jde skutečně o docela zvláštní film, pro který jsem osobně moc pochopení nenašel, jako divák jsem se, přes všechen ten zrovna ne dvakrát moc stravitelný zmatek, nezvykle moc romantiky spíše nudil, ano film skutečně dost nudí (na jeho sledování musíte být asi dobře naladěni) a to až tolik, že během jeho sledování si klidně stihnete opéct špekáčka, vykouřit jedno cigárko, pak přijít a zjistit že jste vlastně o nic nepřišli. Rozhodně nejde o žádný čistokrevný horor - žádné děsivé vraždy a potoky krve, ani žádnou hustou atmosféru a nějaké veliké napětí zde neočekávejte. Film jako celek až na nějaké malé drobnosti, nebude pro většinu lidí asi moc zajímavý, ale pokud jste ochotni odpustit jisté zjevné nedostatky, zjistíte tak jako třeba já, že to zajímavý film, určitě trochu odlišný od tehdejší normy. Ocenit by jej tedy mohly jak fanoušci EuroCultu, kteří mají v této oblasti a v tomto žánru už něco nakoukáno, tak i běžný - třeba i náhodný divák. Důraz je tu kladen především na bezmoc a zoufalství člověka který žije ve vzpomínkách. Hezká scéna na hřbitově. Dobře vybrané herecké obsazení + některé pěkné herecké výkony (především Eduardo Fajardo, mile tu na sebe upozornila mladičká kráska Silvia Dionisio), a posledních 20 konečně trochu zajímavějších minut povyšují tento film nad malinko lepší průměr. (15.05.2013)