Oscar Peterson: Osud jménem jazz

Můj dojem z umělcova života po shlédnutí je, že měl jednotvárný a přitom vzrušujíí život. Jen skoro každodenní práce, cestování a čtyři nespokojené manželky. Jazz neposlouchám, protože tento styl nekonečnými improvizacemi rozrušuje melodii. Přitom zde působí po vážné hudbě nejtalentovanější hudebníci. Rockovou hudbu může, jak řekl Ozzy Osbourne, každý, kdo dokáže rytmicky zopakovat , když třikrát v hospodě zadupete do země. V dokumentu se i mihne rasistické hnutí "black lives matters". Ke shlédnutí do vypršení vysílacích práv, jejichž doba zatím není určena na https://www.ceskatelevize.cz/porady/15385013605-oscar-peterson-osud-jmenem-jazz/ (25.01.2024)

Ne úplně povedený dokument o skvělém pianistovi s bohatou studiovou i koncertní kariérou. Příliš povrchního oslavování (Jona Batista mám moc moc rád, ale např. jeho vklad do filmu považuju za čistě "fanouškovský"...), nekoncepční pojetí popisu životní i umělecké cesty (v první půlce filmu se toho o umělcově soukromí moc nedozvíme, poslední třetina je však zahlcena detaily z rodinného života v jeho pokročilém věku, které nám zprostředkovává čtvrtá manželka, přičemž ty první tři jsou vzpomenuty pouze nepřímo zmínkou o třech rozvodech...), a málo o skutečném přínosu dějinám jazzu (film se bohužel soustřeďuje hlavně na výčet těch, které Peterson nějak ovlivnil...).___ Film obsahuje ohromné množství archivních záběrů, což je jistě jeho plus. Ale o Petersonově myšlení, tvůrčím procesu nebo kdy a proč přišel ten přerod z "pouhého" klavírního virtuóza v úspěšného skladatele se toho mnoho nedozvíme (nehledě na nesouměrné časové skoky)... A proč je proboha český podtitul "Osud jménem jazz", když originální "Black + White" hezky dvojsmyslně připomíná nejen nástroj, který Oscar Peterson bravůrně ovládl, ale rovněž jeho roli v americkém hnutí za lidská práva, v němž rozhodně zanechal, ačkoli se jako Kanaďan v mládí s Jimem Crowem nesetkal, důležitou stopu? (24.01.2024)