Enquêtes

Tři faktory povyšují toto francouzské porno nad dobový průměr a dávají mu jistou šanci utkvět v paměti. Tím prvním je spíše kuriozita, že zde vedle francouzských hvězd Brigitte Lahaie a Karine Gambier vystupuje také americká star Desiree Cousteau, což je jedním z řady dokladů čilého pohybu aktérů i tvůrců v rámci porno produkcí mezi Evropou a Amerikou. Druhý povyšující faktor představuje scenáristická výpomoc jednoho z mála opravdových velkých auteurů světové pornografie, Clauda Mulota. Jeho vklad je patrný jednak v úvodní shazující sekvenci v parku před Eifelovkou a ve stylizaci hlavního hrdiny, reportéra, který shání materiál na článek o životě call girls. V dějových pasážích (kterých tedy ve filmu je tak maximálně patnáct minut) se stává typicky mulotovskou karikaturou macho stereotypů pohybující se někde mezi přerostlým klukem a macho šaškem, jehož rozšafnost ho vždy dovede ke karambolu. Nicméně na rozdíl od Mulotových vlastních snímků zde nelze mluvit o nějaké koncepční satiře, ale prostě jen o ozvláštňujících vtípcích na úkor klišé namistrovaného porno hrdiny. Zatímco autorské projekty Clauda Mulota byly pamětihodné právě svými promyšlenými scénáři a jako sofitikované komentáře k tématům genderu a sexuality ve společnosti, tento počin režírovaný řemeslným sazečem Gérardem Kikoïnem představuje spíše typický titul přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Francouzská produkce tehdy drasticky kvalitativně upadala a jednotlivé tituly si místo ambicí oslovit širokou veřejnost konkurovaly předháněním se v bizarních a absurdních perverzích. Právě v této oblasti si "Call Girls de Luxe" uzurpují poslední malé plus. Jednotlivá čísla se vyznačují stupňující se vtipnou excentričností premis či provedení, což kulminuje vpravdě uznáníhodnou sekvencí sexu Brigitte Lahaie s mimem, který dělá robota - celou dobu dotyčný drží adekvátní mimiku a pohyby, nemluvě o tom, že nikdy nemrkne, což dále stupňuje bizarnost celé scény. (04.12.2015)