The Lasts
Recenze (2)
Obrazy starého sveta po gruzínsku a beze slov a v barvě. Chvílemi nesmírně poetické a chytlavé záznamy typů zejména stařičkých lidí, ručních prací, zvyků, tanců, pohřbu anebo cyklicky se opakujících sezónních prací. Často ruční kamera, výtečný střih, překrásné gruzínské hory, ale i nehostinnost a bída. Domácí zvířectvo. To vše podložené krásnou, dřevně lidovou gruzínskou hudbou. Čisté kino. ()
Bob Dylan zpívá (na nohých koncertech až dosud), že časy se měni a první budou poslední. A kdo tedy bude první, když dnešní poslední už nebudou? Tím už se nezabývá. Nicméně ti, kteří mu to kdysi brali, si dnes už nejsou tak jisti. A když už jsme u té hudby, musím se zeptat garmona, jak se jmenuje ta dvoustrunná ur-kytara. Njevíc se mi líbila píseň: Pocta stresovačům prasat. A také e třeba mít na paměti, že před ochutáváním kořalky se nestači pokřižovat jednou, je třeba třikrát. ()