Poslední hra o zlato

Opravdu dobrých sportovních filmů je málo a o vodním pólu tuplem. Co si budeme povídat, je mnohem víc jiných divácky atraktivnějších sportů. Zvlášť ve Španělsku, kde vládne především fotbal, tenis a basketbal. O to výjimečnější před třiceti lety bylo, že tento sportovní příběh oslovil celé Španělsko. Určitě stálo za to ho připomenout. A natočit ho bylo jistě náročné nejen pro herce, kteří si museli hodně fyzicky máknout, ale i po technické stránce. Sportovní film takového typu, stojí na věrohodné rekonstrukci sportovního výkonu. Práce se střihem, postavami a současně dodat napětí....to je velice náročná disciplína. Tvůrci to ale zvládli solidně. Na druhou stranu...celou první půlku filmu sledujeme tvrdé tréninkové metody chorvatského tyrana, což mi tak úplně zajímavé, vtahující nepřišlo. Samozřejmě to bylo v kontextu druhé půle filmu potřeba...byl to přece důvod, proč se dostali tak daleko. Jenže objektivně vzato, je to sdělení vcelku primitivní. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Tak prosté to je. Aby to nebyls jen polodokumentární rekonstrukce, dodal scénárista potíže dvou postav, skrze které je vlastně celý příběh vyprávěný. Jenže i když je to třeba podle skutečnosti, emocionálně mě to minulo. Toto byl debílek, kterého bych v týmu ani přes jeho užitečnost nechtěl a ten druhý unylec mi byl nesympatický.Takže pro mě byla zajímavá jen ta sportovní stránka. Nedávno viděná Marinette byla dramaturgicky o dva levely výš. (04.04.2024)