Obsahy(1)
Omid má před sebou důležitý plavecký závod. Naneštěstí ale nedodá včas svoji přihlášku a jediné, co mu zbývá, je závod v moři, což je ale oproti plaveckému bazénu úplně jiná disciplína. Chlapec proto vyhledá pomoc nového trenéra. Zatímco mezi mladými muži vzniká jiskřivé spojenectví, jejich okolí je nesouhlasně pozoruje. Podobně jako Ava, předchozí snímek režisérky Sadaf Foroughi, se i Nadějné léto věnuje dospívajícím hrdinům, podrobeným kritickému oku autoritativní společnosti, která se snaží kontrolovat a usměrňovat život mladé generace. Režisérka dále rozvíjí svůj osobitý rukopis, založený na vizuálním způsobu vyprávění, a v žánru sociálního dramatu představuje originální, atypické dílo. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (7)
Jediny film, ze ktereho jsem mela nutkani letos ve Varech odejit, bohuzel jsem zustala az do konce, takze davam hvezdu za kycovite zabery zapadu slunce nad morem. Dve hodiny zivota, co uz mi nikdo nevrati. ()
(KVIFF 2022) Showreel toho najhoršieho, čo môžete vo festivalom arthouse filme vidieť. EDIT po udeľovaní cien: Neexistujúci strih, plytké postavy a citové vydieranie v posledných 15 minútach filmu, ku ktorému nie je žiaden funkčný build-up, stále evidentne fungujú na poroty filmových festivalov, a tak skoro sa ich nezbavíme. ()
09.07.2022: Jsem zmatená - z děje, záměrů, pohnutek, spojitostí, o co vlastně šlo...ale zajímavý pohled do života v Iránu, i když bez souvislostí, které by mi pomohly se více do příběhů ponořit. (56th KVIFF) ()
Prostě blbej film, co říct víc. Jakože ale fakt vůbec nic vzdáleně zajímavýho ani k zamyšlení nejde najít. Porota KVIFFu asi losuje ty filmy. ()
Atmošku má, snaží se i něco říct. Ale mnohem víc schovává, naznačuje, nedoříkává a přitom se tváří, že je to jasné… trochu film enigma, ale ne v úplně nejlepším slova smyslu. Třetí * - kvůlivá náhledu do exotiky - jiného myšlení… ()
Film, který se vleče od nikud nikam. Dialogy, které nedávají smysl, chování postav, které je neuchopitelné... Ztracené dvě hodiny života. Kviff 2022 ()
Forma, která na plné čáře zvítězila nad obsahem. Film stojí vidět pouze kvůli výborné kameře a skvělým záběrům. Íránské reálie, které nejsou vysvětleny, ovšem komplikují pochopení filmu a mohou řadě divákům unikat. Celý film divák jen tuší, co se na plátně děje a proč na sebe postavy křičí a rozčilují se. Motivace hlavních hrdinů je nejasné a spousta věcí zůstává nezodpovězených. Ocenění festivalovou porotou absolutně nechápu, protože řada jiných filmů na MFF KV byla daleko srozumitelnějších a jejich motivy obecně přenositelnější. ()
Reklama