Napojení

Tři důvody, proč jsem si pustila první díl: 1) anotace (tohle téma mi vždycky přijde jako něco, kde je toho vždy hodně k prozkoumání) 2) fakt, že má série jenom šest dílů (takže jenom čtyři hoďky) 3) už rok mi na to na listu padá prach. A jak jsme já a ty moje tři důvody dopadly na konci? Jako brutálně hodně dobře! Celá pointa je moc fajn (rozepsala jsem se u jednotlivých dílů dostatečně, takže tady jenom už stručně) a moc mě to bavilo celou dobu. Postavy jsou moc fajn. Dong-soo celou dobu správně divnej a je to pochopitelné. Taky bych po tom všem neměla v lidi moc důvěru. Vlastně má jenom jednoho člověka, kterému může věřit a to o něm ještě k tomu nezná pravdu. A když už nevěděl jak dál, tak jak to nakonec dopadlo, že? Takže je čas na vlastní řešení. A ty drobnosti, který mu dělají radost (především v těch na první pohled nejmíň vhodných situacích) jsou pochopitelný. A je tak snadný mu fandit. Nejenom ohledně získání toho, co mu momentálně chybí, ale aby se z toho dostal celej. Občas je horší právě to, že nemůžete umřít (hned ta scéna na pitevnim stole na začátku? To bylo vážně mňam!), než že umřít můžete, když vás najdou špatný lidi. Nebo prostě jenom dost ujetý vrazi. A kdo mu fandit nebude, asi je trochu divnej...nebo je až moc do umění, takže si víc užíval právě tu druhou stranu. A jak to napsat, aby to nevypadalo, že mě taky bere umění. Přesto...takhle suprově zahranýho psychopata jsem si musela užít už tak nějak automaticky. Vážně to bylo až chladně dokonalý. Vlastně až do té doby, než se odhalí jedno tajemství a ten skutečný důvod, proč teda Dong-sooa potřebuje i k jiným věcem. I-rang je prostě hned od začátku jasná, co se bude dít a je poměrně snadný domyslet si, kdo je, ale je ještě snazší si jí tam i tak užít. Navíc je to celý moc fajnově natočený, fajnový tempo vyprávění po celou dobu. Jsem poměrně zvědavá na druhou sérii :) (23.03.2024)

Snažila jsem se nějak první díl pobrat, ale tak po deseti minutách jsem se na to vyprdla a nechápavě jsem se nechala odnést myšlenkou, jak je to moc dobrý. Protože tady se to rozjede hned od začátku. A celý první díl mi přišel, že nemá ani jeden moment, kdy se zpomalí. Takže: Dong-soo je unesenej, protože se jeho tělíčko zdá jako ideální matroš pro prodej orgánů. Trochu ale stěr, protože není tak úplně člověk. No, a jelikož by jedno zapomenuté očičko chtělo zpátky, začne taková dost ujetá verze pořadu "Chcete mě?", protože tohle očičko chce ke svému páníčkovi úplně stejně, jako chce páníček svoje očičko. A teď už jenom stačí najít toho, kdo ho teď má. Jednoho sériového vraha. Ano, tohle se všechno stihne za čtyřicet minut: typa, kterej se stihne dostat do průšvihu, kvůli tomu, co je, sériovýho vraha, kterej je ujetej na umění, bandu, který takhle na náhradní součástky unášejí lidi pravidelně, policajty, který hledaj toho seriovýho vraha a navíc ještě jednu divokou kartu, která evidentně překvapí. Tohle nedá ani vteřinu pochybností, proč se nepodívat na další díl... (22.03.2024)

Mě by prostě jenom zajímalo, co se žene babě hlavou, když jde za chlapem s připravenou řečí na téma: "Vim, že jsi vrah." Fajn, uznávám, ten předchozí společnej večer...tak je ještě zblblá...ale i tak. A zrovna na tohle místo? Jinak dost zájímavé pokračování a jsem ráda, že tady skutečně vyšetřují i ty policajti, byť je to logicky vede i tam, kam správně nemá. A začíná lehce hrozit, že budou štěkat na špatnej strom. A to by byla škoda. Přeci jen, reunion tělíčka a očička je zatím stále v nedohlednu... (22.03.2024)

Chtěla jsem zůstat v odlehčeným tónu, ale tohle bylo takový psycho, že to na mě bude asi trochu náročnější...no, takže...začíná druhá série pořadu "Chcete mě?", protože první byla vážně úspěch, tak je třeba upgrade. A jak zvýšit sledovanost? Co třebe...odchytávat pejsky a předstírat, že se zatoulali a hledat jim nový domov? Protože tenhle umělec se svojí uměleckou konkurenci rozhodne dostat tím nejelegantnějším řešením, jakým to jenom lze v rámci spojení jde a jelikož se blíží podle plánu další umělecká výstava, tak je třeba vybrat ideální model. A on je ten plán dokonalý a zneužívá během toho, co tělíčko chce nejvíc. Ale už v dálce mává skutečná odchytovka, ta co jede ze státního, ne žádný soukromníček, protože jí na tom už (možná?) něco smrdí... (22.03.2024)

Tenhle díl je tak trochu konkurece pořadu "Chcete mě?". Teda, existuje něco jako pořad "Řekni mi svoje tajemství"? Protože...co je lepší než "řekni"? "Řekni a ukaž"? Rozhodně. Ale u policajtů to dopadne...asi záleží na tom, zda tu sklenici vidíte poloplnou nebo poloprázdnou. A konečně nastal čas na to nejmilejší pokrevní bratrství (jo, jo, rudý bratři se mohou jít zakopat...i když, co já vím...vypadám snad jako někdo, kdo ví, co se potom u nich dělo v týpí?!!?!?), který spíš vypadalo jako dost ujetý namlouvání. Ale jak se říká...když si rozumí vlásečnice, je to jenom krůček k obecné spokojenosti... (22.03.2024)

Smečka se musí rozdělit, protože na každý straně plotu se děje něco zajímavého. A stejně tak nebezpečného. Byť je třeba trochu zpomalit, aby se do cílové čáry pro kost stihlo doběhnout ve velkém stylu... (23.03.2024)

Trochu asi vyjedu z konceptu, ale: no, nebylo sladký to vysvětlení, proč jsou všichni na konci tam, kde jsou? (23.03.2024)