Egoisuto

I když se tento snímek snaží přiblížit naší kultuře námětem, civilním hraním a snad i kamerou, přece jen má japonská gay kinematografie ještě  dlouhou cestu před sebou, aby jednou mohla oslovit zmlsaného našince. (21.07.2023)

S tím, jak příběh končí, se nemůžu vyrovnat, ale sám život často přináší nečekané zvraty. A tento film je hodně ze života, je hodně realistický a je hodně syrový. Co na filmu vyniká, je extrémní chemie obou hlavních hrdinů. Miyazawa Hio (Ryuta) svou roli pojal hodně svérázně, ale úžasně, a Suzuki Ryohei (Kosuke) mu skvěle sekunduje. Příjemně mě překvapila i role Ryutovy matky. (10.01.2024)

Příběh není špatný, takový milý, ne zbytečně melodramatický. Ubírá mu zpracování, nejvíc asi módní nazoomovaná a nestabilní kamera. Herci skvělí, stopáž ale měla být kratší. (30.06.2023)

Poutavý japonský snímek, vítěz a nominant na několika filmových festivalech, na kterém vidíme, v jakém rozpětí jsou schopni Japonci točit. Jednou toporné, odříkané, bezcitné a zde úplně jiné. Nic mi na snímku nevadilo, naopak, kamera, zpracování i příběh samotný. Vše už bylo napsáno, já jen dodám, že mě naprosto dostal svým sympatickým zjevem téměž čtyřicetiletý Suzuki Ryohei (Kosuke), který svou roli zahrál dokonale, hodně mě oslovila i postava a herečka matky. Krásné japonské dílko o životě, lásce, odpovědnosti ... a ať rozhodně nelezou do zadku "zmlsaným našincům", pokud nejsou schopni vnímat a ztotožnit se s japonským filmem.4x10 (03.07.2023)