Příběh česko-německého neporozumění

Základní metodologickou slabinou tohoto miniseriálu je absence mezinárodního kontextu a bližšího popisu posledních projevů nacismu z března, dubna a května 1945. Absence státní moci, přítomnost vojáků okupačních armád, jen poznenáhlá obnova policie, armády a obecních a okresních samospráv, z druhé strany takřka úplné pominutí faktu, že postupimská konference probíhala za válečného stavu a okupované národy reagovaly na nacisty živelně a s touhou po pomstě, to všechno pronikavě argumenty odborných komentátorů zeslabuje. Je to pořad-torzo. (25.11.2022)

Čtyřdílná dokumentární minisérie, která se zabývá vztahy mezi Německým a Českým národem v meziválečném, válečném a poválečném období. Díly jsou seřazeny chronologicky a vzájemně na sebe navazují. Pravdou je, že se jedná o relativně povrchní svědectví, které se v některých místech zabývá až příliš příčinou a vůbec ne následkem, a jinde je tomu naopak. Co ale na dokumentu velmi oceňuji je několik věcných komentářů k postavě Edvarda Beneše, který zde není jen bezduchou loutkou, ale jeho role v předválečném období je popsána relativně detailně. Vedle toho je tam několik zajímavých zmínek o Karlovarském programu a okolnostech, které k němu vedly. Pakliže nebudu hodnotit pouze dokument jako takový, jedná se do dnešní doby o komplikované téma, před kterým jako národ s oblibou zavíráme oči. Netýká se to pouze politiků v čele našeho státu, ale také naším postojem k českému odboji, poválečném odsunu českých Němců z našeho území nebo následnými kroky, které jsme jako národ učinily a přivedly nás do područí dalšího režimu. V posledním díle dokumentární série je velmi zajímavá zmínka o našem tehdejším postoji vůči kolektivní vině, kdy jako kauzalitu využíváme tezi, že bez Němců by nebylo války a bez války by nebyl násilný odsun Němců. V této epizodě je položená velmi zajímavá otázka, tedy, zda nás využívání této kauzality skutečně posune vpřed. Jsem toho názoru, že každý člověk stejně, jako každý národ by své minulosti měl čelit a poučit se z ní. Je to patrné na chování států vůči Německu po první světové válce (z čehož, dnes už velmi přirozenou cestou, vyplynula světová válka druhá) a v souvislosti s dnešní dobou. Přitom i v tak "povrchních" dokumentech jako je tento, je patrný určitý vzorec chování společnosti v nelehké době, který se neustále opakuje. (07.02.2023)