poster

52 týdnů je rok

  • Východní Německo

    52 Wochen sind ein Jahr

  • Československo

    52 týždňov je rok

Drama

Východní Německo, 1955, 105 min

Komentáře uživatelů k filmu (1)

  • ripo

    JURIJ BRĚZAN O SVÉM NÁMĚTU: „Je to vlastně historie ve dvou větách. V naších vesnicích je tolik Krestanů, že není možno je přehlédnout. A já mám rád ty Krestany. Někdy, když tak stojím na kousku pole a vidím traktor z STS, jak přeorává to, co mu ani nebylo určeno, a rolníka, který stojí trochu schýlen na okraji pole a pozoruje traktor, bývám hrdý na nás, jak daleko jsme se dostali. Rolník, který přes den pracuje v nějakém podniku a večer obdělává své políčko, pracuje jako nikdy předtím. — Vidím a slyším mnohé. Na to, co slyším, příliš nespoléhám. Důležitější a hodnotnější je to, co vidím. Tak jsem také viděl Krestana a Krestany: stál a vážil dva pytle zrna. V očích mu bylo vidět zlost, ústa šeptala nevybíravá slova proti naší republice, proti našemu řádu. Vinen byl účetní, který proti právu a zákonu zadržel Krestanovi peníze za čtyři týdny. A ty dva pytle se zrním představovaly Krestanův příspěvek pro rolníky, jimž velká voda zničila všechno. — Viděl jsem Krestana na schůzích. Na tribuně stál muž a mluvil a mluvil. Mluvil všemi velkými slovy, která měl v zásobě. Mnohým z těchto slov Krestan nerozuměl. Neměl k nim žádný vztah. Jeho uši neposlouchaly člověka, který mluvil o nutnosti zvýšení zemědělské produkce. Krestanovy myšlenky byly u jeho pole. — Viděl jsem Krestana, jak plánovitě pracoval, jak účelně rozděloval své síly. Pracoval v ranní mlze, v parnu červencového poledne, ve vlhkém podzimním večeru, vždy však pro něho byla práce břemenem, povinností a radostí současně. — Viděl jsem Krestana v žalu, bez slzí, viděl jsem jej v unavené lhostejnosti, v starostech, bouřlivém hněvu a mlčenlivém vzteku. Kdykoliv jsem jej však viděl, nesl na sobě pečeť zkušeností celého života. Vždy stál před příkopem, který odděloval jeho a náš včerejší život, jeho formy a zákony od našeho dnešního života, jeho forem a zákonů. Krestan viděl, že život na druhé straně je lepší, spravedlivější a krásnější. Bylo však pro něho příliš těžké přeskočiti s hořkým nákladem na zádech. — Proto jsem chtěl pro něho vybudovat most, po kterém by mohl přejít tam, kam patří a kam chce. Most, tak jsem to myslel. Ať je to jeho vlastní představa nebo naše pozornost k němu, nebo náš dík, nebo naše láska. Proto jsem napsal knihu: z úcty, z vděčnosti, z lásky ke Krestanovi, kterého jsem si nevymýšlel, který žije ve všech našich vesnicích — dobře nebo méně dobře, podle toho, jak my mu pomáháme k nám, na druhou stranu." (Brězanův román vyšel v roce 1953.) Filmový přehled 8/1956(31.1.2010)