Jede forman dolinou (E11)

Vstávají brzy ráno, aby byli vzhůru dříve, než horko přiláká otravný hmyz na jejich čtyřnohé kolegy. Často pracují v obtížném a nepřístupném terénu a jsou téměř jedinou možností, jak dostat z exponovaných míst pokácené stromy. Formani a jejich koně jsou krásným a stále žijícím řemeslem, které je zastoupeno na obou stranách česko-slovenské hranice. Tato práce se většinou dědí z otce na syna, nebo dokonce i na dceru. Někdy se říká, že mladí už o tuto práci nemají velký zájem. Je totiž fyzicky náročná a vyžaduje slušnou kondici. Existují však výjimky. Slovenský forman Vlado je dokonce populární svými příspěvky na sociálních sítích. Na druhé straně hranice žije legenda, dnes čtyřiasedmdesátiletý chovatel koní Ludvík Pavelka. Ještě loni měl 17 koní. Dnes už mu nohy tolik neslouží a koní má méně, ale stále je velmi aktivní. "První u dřeva a poslední u peněz," říká Rasťo Holák. "Bez vztahu ke zvířatům to nejde," dodává. Formanova práce nekončí, když se vrátí domů. O koně se musí postarat i potom. Je třeba je ošetřit, vykartáčovat, okovat, nakrmit a ustájit. Koně mohou být také nemocní a je třeba je pravidelně kovat. Do oblasti mezi Bytčí a Valašskem přichází jaro, poslední sněhy roztály. Formani vyrážejí za svou prací. Říkají, že ani nejmodernější technika nemá takovou průchodnost terénem jako kůň. A kůň je také šetrný k lesu, nevyhrabává hluboké brázdy jako traktory, které způsobují erozi půdy. Takže jejich práci stále nelze nahradit a ještě dlouho je budeme moci vídat, jak se vracejí z práce v horách se svými koňmi, doprovázeni cinkotem jejich postrojů. (Česká televize)