Mike Oldfield: Tubular Bells III

Původně jsem si tento koncert obstaral kvůli písni "Man in the Rain" v podání Pepsi Demacque, kterou jsem nedávno "znovuobjevil" a rovnou jsem zhlédl celý koncert, po jehož konci jsem chvíli jen tak seděl v němém úžasu. Jestli to z první věty nevyplynulo, doposud jsem se s tvorbou Mike Oldfielda seznámil pouze prostřednictvím několika písní, jež bych spočítal na prstech jedné ruky. Nicméně tento koncert je opravdu PECKA, zejména pak vygradované finále. Ještě, že si mohu dovolit velice hlasitou reprodukci, aniž bych pobuřoval sousedy. Rozhodně doporučuji, alespoň trochu rozumné ozvučení. Jediné mínus je, že jsem to nezažil naživo. Prepare to get blown away.... (27.07.2010)

Seznam skladeb: 1 - „The Source of Secrets“ 2 - „The Watchful Eye“ 3 - „Jewel in the Crown“ 4 - „Outcast“ 5 - „Serpent Dream“ 6 - „The Inner Child“ 7 - „Man in the Rain“ 8 - „The Top of the Morning“ 9 - „Moonwatch“ 10 - „Secrets“ 11 - „Far Above the Clouds“ 12 - „Secrets (Encore)“ 13 - „Far Above the Clouds (Encore)“ (08.02.2014)

Prvá skladba „The source of secret“ je oproti predošlým okorenená o moderne syntetické beaty ale napriek tomu Mikov sound je neodškriepiteľný. Indický, alebo orientálny vokál ma prekvapil. Za basovou gitarou sa pohupuje krásna blondínka. Nemenej zaujímavá je aj brunetka, ktorá uplatňuje svoju silu na obrovských kotloch ako drums specialist. Skvele aranžmá, veľmi jemne sa stupňujúce, s vrcholmi a skvelým načasovaním. Začína ďalšia skladba „Serpent dream“ a Mike drží v rukách Španielku. Nikto nepochybuje o španielskom srdci v tej gitare. Prechádza do bustra a zrazu zisťujem, že rytmus nebol až taký španielsky ale skôr turecký. Všetky skladby sa prelínajú do ďalšej v jedno dielo v Tubular bells III. Priam spirituálny vokál v skladbe „The inner child“. Ženský spev a krídlo Petrof, nič viac v skladbe „The top of the morning“ je balzam. Ďalšia skladba je veľmi podobná Moonlaght shadows a má ambíciu stať sa hitovkou. Je to „Man in the rain“. Posledná skladba je vrchol a sú v nej použite tubular bells. Je to repríza zo začiatku koncertu, ale tento krát sa vystupňuje až do finiša. Je to dielo majstra, hudobníka ktorý celú túto hudbu napísal a vymyslel. Opájam sa v sladkom Oldfieldovskom hudobnom nebíčku. Naozaj veľmi rytmicky tubular a je to asi ten správny vývoj. Tento typ hudby sa nedá pochopiť na jeden krát . Počúvam tento koncert asi piaty krát a stále nachádzam nove harmónie, zvukove laborovanie a k ľud v duši 8). Obávam sa, že za toto pôžitkárstvo pôjdem do pekla. (19.12.2007)

Dnes je tomu už 13 let, kdy jsem se seznámil s hudbou Mika Oldfielda. Bylo mi tehdy "sladkých" 17 let a celé mládí před sebou. :-( První písní, kterou jsem od něho takto slyšel byla píseň Islands (později jsem zjistil, že písně jako Shadow on the wall, Moonlight shadow a To France již znám z rádia) a to mě přimělo poslechnout si celé album Islands. Byl jsem uchvácen stejně jako když jsem pár měsíců předtím poprvé slyšel hudbu Vangelise. Těmito dvěma autory se začal profilovat můj hudební vkus, který předtím jako by nebyl - nejak jsem tehdy nemohl přijít na chuť písním, které poslouchali mí vrstevnící a které tehdy hrálo Eso (D.J. Bobo, různé chlapecké skupiny a podobné hrůzy, které zavál čas). Album Tubular Bells III. patřilo v době svého vydání mezí mé nejoblíbenější CD. Postupem času se mě však poněkud omrzelo a považuji ho spíše Mikeho průměr (Alba Crises, Islands, Tubular Bells II., Voyager, Guitars považuji přecejen za mnohem silnější). Do dnes si pamatuju, jak jsem si jej z toho mála peněz, co jsem tehdy jako dítě bez kapesného měl, koupil za 300 Kč na šumějící kazetě a hrál jsem to pořád dokola na školním výletě ve walkmanu. Po nějaké době jsem si konečně našetřil na tento koncert a také to hrál stále dokola ve videu. Vždycky jsem se strašně těšil na konečnou skladbu, kdy třískají tím kladivem do těch tyčí - přišlo mi to úžasné. Řekl bych, že do tak dva-a-dvacátehé roku patřilo tohle album mezi nejhranější. Později, kdy už kazety končili, jsem si jej načerno vypálil na CD a ještě později v odbobí již klesajících cen jsem se konečně dostal k tomu, že jsem si jej mohl koupit na CD. Toho jsem si už moc neužil, protože pak přišel formát mp3 a na CD se už po většinu času práší. Přesto nelituju, že mám toto album i na originále. Takový "životní příběh" se psal kolem tohoto alba. Jak bych mohl dát méně než 100 %? :-) (26.06.2011)

S tímhle koncertem se mi asociuje jedno velmi příjemné období mého života, což ještě umocňuje vynikající požitek z geniální Oldfieldovy hudby a příjemných vokálů interpretek. Kdyby to šlo, dal bych mu ještě o jednu hvězdičku více. (31.01.2004)