Operace Barbarossa

1. Útok: 22. června 1941 v časných ranních hodinách došlo k největšímu nasazení sil na frontě dlouhé 2400 kilometrů... Operace Barbarossa selhala ještě dřív, než vůbec začala, protože německé politické a vojenské vedení nebylo v roce 1941 schopné jasně definovat strategické cíle války proti Sovětskému svazu, a bez toho se zvítězit nedá. Byl to rozsáhlý konflikt mezi dvěma hlavními ideologiemi té doby, nacismem a komunismem. Válka byla na obou stranách vedena s nasazením všech lidských i materiálních zdrojů. Byla to dobyvatelská, agresivní válka porušující mezinárodní právo a také vyhlazovací válka vycházející ze zhoubné národně socialistické rasové ideologie. Obyvatelé Sovětského svazu brzy pochopili, že nacistický režim proti nim rozpoutal vyhlazovací válku, takže jakákoli dohoda s takovým nepřítelem nepřicházela v úvahu. Od samého začátku šlo o válku, ve které hrálo velkou roli porušování lidských práv. Neobvyklým, ale charakteristickým rysem této operace bylo úplné pošlapání morálky a práva.
2. Moskva a Leningrad: 23. června 1941. Novinové titulky v celém Sovětském svazu přinášely zprávu o německé invazi... V Moskvě stáli lidé trpělivě ve frontě, aby si mohli koupit stranické noviny. Přestože byli občané vypuknutím války překvapeni, nejsou vidět žádné známky paniky. 23. června noviny Pravda otiskly rozhlasový projev soudruha Molotova. Prohlášení sovětského ministra zahraničí bylo jediným komentářem ze strany vlády. Stalin mlčel. Už v prosinci 1940 sovětská zpravodajská služba hlásila, že se dá očekávat německý vpád. Tato informace byla postoupena Stalinovi. Všichni naléhali, aby nechal po celé západní hranici rozmístit jednotky, které útok odrazí. Potom se pozornost přenesla od hlavního protiútoku, na protiútoky na lokální úrovni. To vysvětluje, proč byla většina sovětských jednotek přisunuta k hranici. Když se objevily zprávy, že Němci shromažďují u hranic své síly, byly k přední linii přesunuté i jednotky z větší hloubky, aby útok odrazily. Tím Sověti Němcům nahráli, protože ti tak při svých průlomech a obchvatných manévrech dokázali obklíčit velké množství nepřátelských vojáků. To bylo něco, s čím Sověti nepočítali. Domnívali se, že dokážou jakýkoli německý útok odrazit. Stalin označil zprávy svých zpravodajských služeb za nevěrohodné. Nemohl uvěřit, že by byl Hitler tak hloupý a vedl válku na dvou frontách. Stalin byl přesvědčen, že diktátor rozpoutá jen takovou válku, ve které může zvítězit. Aby upevnil svou moc, nechal Stalin od roku 1937 pozavírat jeden a půl milionu lidí. Někteří byli zastřeleni nebo zmizeli v pracovních táborech gulagu. Obětí velkého teroru se stalo i téměř celé velení Rudé armády. Nyní téměř tři miliony vojáků poslouchaly rozkazy, které vydal jejich vůdce, Josif Stalin.
3. Cesta ke Stalingradu: Zima byla mimořádně tuhá. Dlouhé kolony opuštěné techniky a hromady mrtvých ukazovaly krutost bojů... Sovětský filmový režisér Michail Sluckij dostal za úkol zdokumentovat jeden den Velké vlastenecké války proti nacistickému Německu. Tyto záběry natočil jeho štáb v Moskvě. Všechny známky strachu nebo paniky jsou pryč, protože už nehrozí, že by sovětské hlavní město padlo do rukou Wehrmachtu. Adolf Hitler rozhodl, že žádný další úder na Moskvu nepovede. Na jaře 1942 byly jednotky Wehrmachtu doplněné. Dorazily posily, muniční sklady byly plné a připravené na hlavní letní ofenzívu, která měla, jak všichni doufali, Rudou armádu definitivně rozdrtit. (Česká televize)