新しき土
Die Tochter des Samurai
Recenze (2)
Secuko Hara sedmnáctiletá. Secuko oděna v jukatu, Secuko v klasických šatech, Secuko v bojovém úboru, Secuko v pyžamu. Secuko šermuje, Secuko hraje na koto, Secuko střílí z luku, Secuko vysvětluje používání hůlek, Secuko krmí srnečky, Secuko se neklidně převaluje ve spaní, Secuko mluví německy, Secuko pláče (a možná také zpívá, tím si však jist nejsem). Žádný obdivovatel Secuko si tento film NEMŮŽE nechat ujít. Koncentrace krásy je místy až neúnosná, takže jsem myslel, že se mi srdce rozskočí. Filmařsky se jedná, nakolik mohu soudit, o film značně pokrokový, vedený rukou propagandistovou, avšak v míře snesitelné. (Zhlédnuto v japonsko-německém znění, s neobjektivním zaujetím, bez titulků a s nevelkým porozuměním slovu německému a ještě menším japonskému; u tohoto filmu to však příliš nevadí, a to neříkám kvůli Secuko.) ()
Ve zkratce jde o to, že Setsuko Hara očekává svého adoptivního bratra, který odjel na několik let studovat do Německa a po návratu si ji má vzít (k podobným adpocím se kvůli zachování rodu občas japonská šlechta uchylovala). Ten však přijede s německou přítelkyní Gerdou a západem ovlivněným smýšlením, které se domluvenému sňatku vzpírá. Logickým vyústěním je vnitřní krize obou hlavních postav, která je poměrně detailně zpracována, aby poté vygradovala do překvapivě lyrického závěru. Následný epilog (spolu s několika dalšími scénami) pak dokonale ilustruje dobovou notu ("je třeba kolonizovat Mandžusko") a dnes se oprávněně jeví jako propaganda, ne však víc, než se bude množství dnešních manipulací jevit za pár let (pokud tedy ještě bude mít lidstvo nějakou reflexi). ()
Reklama