Já jsem: Céline Dion

Ona chce žít. Je tak smutné, když chcete žít a nemůžete. Skomírající plamínek bez naděje. Daň nejvyšší. Prozpívala se k bohatství a následné platbě za výlohy na svou lékařskou péči, potažmo k asistované sebevraždě, pokud k ní dozraje. K ničemu jinému jí už totiž peníze nebudou… Nevím, kdo to natočil, ale tak povedené záběry a monolog jsem v dokumentu dlouho nezažila. A především - nepamatuji si dokument o dosud živém člověku, který by mě více zasáhl. (12.07.2024)

Nezaujatým pohledem nefanouška bych řekl asi tolik, že je to velmi smutný konec, který ale je delší o zhruba hodinu, než by měl. Jakmile se dozvíte, co za problém zpěvačka má, tak v podstatě do konce opakuje Celine věty typu “chybí mi hudba, hlas je můj jediný nástroj…” Nechytejte mě za slovo, rozhodně se tomu nevysmívám a bylo mi opravdu smutno. Jenže opakovat stejné fráze a myslet si, že to každého po desáté šokuje, je nesmysl. Naštěstí to “zachraňuje” konec, který vám dá emoční a velmi syrovou facku. Ale jako celek bych to radši viděl v hodinové stopáži. Navíc mi přišlo, že krom nemoci se toho moc nedozvíte. Škoda (27.07.2024)

Je těžké pokusit se zhodnotit tento film. Mnozí z nás v tom uvidí sobeckost velké hvězdy, která touží po fanoušcích a slávě, přepychu a jakési vlastní hlasové nepřemožitelnosti, a neobvyklou nemoc, kterou ale trpí mnoho lidí po celém světě. Na druhou stranu ale přináší to hlavní. Upozornit na to, že existuje "syndrom ztuhlé osoby", který člověka limituje v jeho vlastním těle; jak těžké je bojovat, jak snadno člověk z vrcholu může padnout na absolutní dno; proč je důležité nevzdávat to a pokusit se o skoro nemožné...silná osobnost, která nemá ráda svět showbusinessu, ale radost z hudby a fanoušky, kteří jí dávají smysl žít. (31.07.2024)

Raw. Céline Dion bez líčení, doslova i v přeneseném smyslu. Céline Dion je jako „otevřená kniha“, nyní i v tom, že naopak před tím dlouho lhala a fingovala, možná z pocitu vlastního selhání. Prakticky 17 let svůj stav řešila, potýkala se s masivními dávkami léků (jak Valium). Hádám, že roli hrálo i to, že svému (zhoršujícímu se) stavu nerozuměla, dokud nedávno nebyl diagnostikován a mohl začít dávat smysl. A pořád má co dávat. Když ne zpěv, tak pořád opravdové emoce, upřímnost a poselství odhodlanosti. Je to ironie osudu, že člověk, jehož největší silou byla ododhodlanost, disciplína, sebekontrola a dřina, díky které realizoval svůj odvážný sen stát se mezinárodně uznávanou zpěvačkou s jedinečným hlasem, o to vše přišla. A je vyloženě hloupé považovat za sobectví, že jí chybí kontakt s publikem, vystupování jako by autorovi nechybělo, že někdo čte jeho knihy. Vzít umělkyni právě to, co je jejím životem. Jakoby osud vyrovnával její splněné neskutečné sny. Nyní se stává pomocí té nejlepší péče a podpory, vlastní dřinou a odhodláním jí vlastním, umělkyní svého života v mezní situaci, kterou zažívají dva lidé z milionu. Když nemůže běžet, půjde, když nemůže chodit, poplazí se... což předvede v závěru filmu, při kterém režisérka trnula, zda ji i přes předchozí domluvu může natáčet a ošetřovatel se jí také ptal, v rámci ztížené možnosti komunikovat. Na zveřejnění záběrů situace, kdy je nejzranitelnější a cítí se trapně s možností jen minimální kontroly pak vyloženě trvala.  "Cutting through cliché with an earnest and open closet of vulnerability, I Am is a moving portrait of resilience, proving that Celine Dion will go on." (03.07.2024)

Závěrečná scéna filmu je jen pro silné povahy. Něco tak hrozného se hned tak nevidí. Bohužel ani všechny miliony dolarů na světě člověku zdraví nevrátí. Velice smutný příběh, a rozhodnutí Celine ten záchvat odehrávající se live při natáčení dokumentu ukázat světu, obdivuji. Doufejme že její otevřenost přispěje k nalezení léčby této choroby. Z hlediska filmového byla metráž hodně, a dle mého často i zbytečně nastavována flashbacky se starou footage, která dokument zbytečně prodloužila. Z písní a záznamů koncertů by bývaly stačily krátké snippets, a ne skoro celé písničky. Ale budiž, skalní fanoušci si aspoň přišli na své. 90% (04.07.2024)