Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Akční

Recenze (605)

plakát

Příběh služebnice - Vows (2021) (epizoda) 

Mám subjektivní dojem, jako by tenhle díl byl nejkratší ze všech - asi měl být dramatický, ale nějak se v něm nic neděje a velký kus začátku pak tvoří, co jsme viděli v minulých dílech této řady. Nějak to budí dojem, jako by nebylo o čem točit.

plakát

Duše (2020) 

Poněkud rušivé byly renoncy, jako když jednou z mentorek je Matka Tereza. V jinak duchaplném filmu bych nečekal takovou plochost využít její kontroverzní mýtus. A když mentorka Marie Antoinetta je zpodobněna jen jako hlava, taky mi to přijde jako dost bezhlavý humor. Nicméně od chvíle, kdy na scénu vstoupí terapeutický kocour, jdou tyto dětské nemoci stranou.   “I heard this story about a fish. He swims up to an older fish and says: “I’m trying to find this thing they call the ocean.” “The ocean?” the older fish says, “that’s what you’re in right now.” “This”, says the young fish, “this is water. What I want is the ocean!”   Don’t give a present, give presence Don’t be an eye candy, be a soul food Don’t have a search party for the future when you can find yourself in all the minutes right before you. To be curious, attentive, and present every day is a life worth living.

plakát

Tyran, zbabělec, oběť: Příběh Roye Cohna (2019) 

Za McCarthyho éry byli za komunisty (a ti byli vnímání za stejně nebezpečné, jako nacisti) označování homosexuálové a Židé. Cohn byl obojí a možná proto se rozhodl nikdy se nestát obětí. Ale naopak predátorem. Byl jako Blanche DuBois. Živelně odmítal, aby realita narušila jeho fantazii a sny. Spal s muži, ale nikdy se nepovažoval za homosexuála. On totiž měl moc. Vodil si ty kluky do Bílého domu. Zemřel na AIDS, ale možná ani sám sobě nikdy nepřiznal, že tuhle „nemoc homosexuálů“ má.   Když se vyhříval ve stínu McCartyho ve svém křižáckém tažení proti komunistům, byl poslán spolu s dalším mladíkem, Schinem, na „turné“ po Evropě po knihovnách, kde hledali komunistické knihy. Ironie, že to znamenalo historky, jako když se spolu v pařížském hotelu Ritz honili v ručníkách. Když po návratu byl Schine povolán jako voják, Cohn se ho snažil vrátit zpět a zatáhl do toho McCartyho. I když Cohn nikdy nebyl odhalen jako homosexuál, tahle kauza konečně podlomila větev pod ním i McCarthym.   Ale Cohn povstal z popela. A v New Yorku si zavedl prosperující advokátní praxi. Bez skrupulí, bez etiky. Napojil se na organizovaný zločin. A do New Yorku přivedl Donalda Trumpa. Trumpova věž byla svého času jediná, která se stavěla, které byl mafií dodáván cement, zatímco stavby všech ostatních budov Manhattanu stály. Za Reaganovi administrativy prosadil Trumpovu sestru jako federální soudkyni. Trumpa samotného považoval za nevybroušený diamant a Trump se v něm viděl. Pomýšlel si na roli ve vládě, roli vyjednavače ohledně jaderných zbraní s Ruskem.   Jediná Nemesis Cohnova života byla ještě větší buzna, než jsme doufali. Dupont byl jediný, kdo se dokázal dostat Cohnovi na kobylku. Byl mu osinou v zadku. Jeho kampaň proti Cohnovi je třešničkou na dortu dokumentu. Cohn jako otevřený homofob okusil vlastní medicínu, když mu v jeho homofobii nepřiznaného gaye Dupont okázale máchal čumák. I když Dupont asi na rok skončil ve vězení, Cohn nežil o moc let déle. Když umíral, víc těžce nesl konečně vyloučení z advokátní komory a to, že se od něj Trump odvrátil.   Kdo by si byl býval pomyslil. Zatímco Cohn byl strůjce justiční vraždy manželů Rosenbergových, Trump, kterého Cohn udělal, byl strůjcem útoku na Kapitol. Cohn by měl ze svého učedníka nesmírnou radost.

plakát

Mustang (2015) 

Smrt panen…

plakát

Černý kluci (2020) 

Occupy whitness Nejzákeřnější formou rasismu je, když věříš tomu, co se o tobě povídá. V každé životní situaci musíme myslet na to, že jsme černí. Už mě to unavuje. Everything is political, when you’re black.   Hodně lidí má pocit, že když si tyhle věci přiznají, přiznali by taky vlastní vinu. Ale neudělali nic špatně. Špatné je to, pokud ty věcí přehlížíte.   I don’t need you to save me Just say you believe

plakát

Viktoriánky (2021) (TV seriál) 

Na začátku jsem měl obavy, zda mě jen nezaujal námět a zpracování, ale je to dů/vtipné celou dobu a má zajímavé zvraty (poslední díl jsem si třikrát myslel, že se mi špatně nahrál a jde o jiný seriál :D). Zdejší nízké hodnocení někdy podezřívám, jak znám tohle prostředí, že je dané tím, co sarkasticky zpracovává daný seriál – je v něm moc emancipovaných nekonvenčních žen. Konečně další díra na trhu zaplněna.   Vtipný steampunkový feministický seriál je zajímavější než většina produkce o „mutantech“. Po jisté události z hůry se (především) u žen viktoriánského Londýna začínají projevovat schopnosti. Jsou vynálezkyně, „čarodějky“… a patriarchát je naježený. Sériová vražedkyně Maladie na rozdíl od Jacka Rozparovače nevraždí „kurvy“, ale "ctihodné muže“… „psychoanalytiky“ přesněji řečeno. Navíc postavy nejsou černobílé a většinou skrývají dobré či zlé Stíny. I maniak Maladie si zároveň jako jediná pamatuje onu událost i je jedním z „nástrojů“ uskutečnění oné vize „návštěvníků“. Mezi mužské postavy patří pansexuální aristokrat vlastnící erotický klub a specializující se na vydírání. Většina hereckého ansámblu hrála v Malých ženách nebo něčem o/d Jane Austen.

plakát

Grace a Frankie - Záchrana (2020) (epizoda) 

Naprosto nechápu, proč Sol má hrůzu z toho, že když neumí plavat, nemůže na líbánky na výletní loď, když ve 4. řadě odjel sám na takovou hudebně tematickou plavbu…

plakát

Teorie velkého třesku (2007) (TV seriál) 

Svého času mě seriál bavil, ale jak jsem zestárl, přijde mi divné bavit se nad něčím, co spíš místo satiry propaguje normativity. Premisa je, že jediné štěstí v životě je mít partnerský vztah, ten musí být romantický a sexuální a hetero a monogamní. Jinak jste looseři. A vlastně o ničem jiném to není. Jen propaganda, že svou sebeúctu máte stavět na tomto. Proč si raději nedát Mirandu.

plakát

Hříšnice - Jamie (2020) (série) 

Tahle řada sérii pohřbívá zaživa. Oproti minulým řadám, kde zdánlivě jasný viník díky osobní angažovanosti detektiva nabývá lidských rozměrů a je spíš oběť lží a manipulací, zde máme „sexy“ psychopatického sériového vraha, který žádnou vinu a zodpovědnost necítí. A detektiv už rozhodně překročil hranici mezi osobní angažovaností a posttraumatickou stresovou poruchou. A není jediný. Nakonec nejpochopitelnější jednání ze všech postav má právě ústřední psychopat. Ano, byla tam jedna snaha vyhledat odbornou pomoc, ale jinak jsou na psychoterapii zralí všichni. Poslední díl bylo vyloženě utrpení.

Reklama

Reklama