Arsenál

Spisovateľ a režisér Alexander Dovženko bol básnikom ruského hnutia revolučného filmu. Básnikom, ktorého prekvapujúca obraznosť mala vrúcnosť, odstup a lyricizmus, ktorý Ejzenštejn či Pudovkin nikdy nedosiahli. Tento klasický film je originálnou a experimentálnou oslavou sociálnej revolúcie a je len o trochu horší od jeho majstrovského diela Earth (1930). (13.10.2011)

výraz "je to propaganda, ale..." ma už začína trošku nudiť :-/ ... áno, samozrejme, z kinematografického hľadiska je to špičková záležitosť (aj tento výraz vnímam čisto cez zábery a ich významy ..... strih moc ohodnotiť neviem, a teória okolo narácie je pre mňa španielska dedina) .... ale v zásade nevidím význam vo filmoch, pred zhliadnutím ktorých musím mať prečítaných 10 odborných kníh, a počas sledovania mať ešte po ruke vreckový "návod na použitie"... filmy ktoré ma intelektuálne prerastajú ma doslova serú :) (01.12.2010)

Prva svetova vojna vo velkom devastovala Ukrajinu - obilnicu byvalej carskej Ruskej Rise /Ukrajina bola aj najvyspelejsia cast carskej rise/ - nielenze bezali odvody chlapov z ukrajinskeho kmena .. teda pardon, naroda do armady, ale armada bol slabo vyzbrojena a navyse sa po Ukrajine prehanali roku 1918 aj rakusko -uhorske divizie, ktore viac zobrali nez Ukrajincom dali. Mlady Ukrajinec Timos je demobilizovany vojak a vracia sa s5 domov. Nachadza tak akurat konflikty s miestnymi uradmi a ludmi, navyse este aj v miestnej zbrojovke ho sleduju ...... pre mna asi najlepsi Dovzenko : 70 % (08.04.2017)

Režisér Dovženko sa vo svojej práci venoval zobrazovaniu ukrajinského ľudu na pozadí politických zmien. V tomto prípade umeleckou až poetickou formou zobrazil povstanie robotníkov v januári roku 1918 v kyjevskom zbrojárskom podniku Arsenal proti kontrarevolúcii. Je to sovietská propaganda, hlavný hrdina je geroj ako z učebnice, záverečná scéna to len potvrdzuje. Napriek tomu má snímok zaujímavú kameru a réžiu, po technickej stránke je na vysokej úrovni. (21.04.2022)

Revolučně patetická agitka s exemplárním příkladem montáže atrakcí je i přes svůj tendenční akcent sugestivní poetickou koláží jadrně kontrapunktivních záběrů. Dovženko se na ploše necelých osmdesáti minut zaměřuje na strastiplná léta první světové války a lednové povstání v Kyjevě, které už je bohužel slabším odvarem předchozí geniální první třetiny. Bída na venkově je symbolicky znázorněna asi v nejlepší sekvenci z celého Arzenálu prostřednictvím vyhladovělého muže a vychrtlého koně. Bezvýchodnost situace muž řeší maniakálně zoufalým bitím koně, jenž na něj personifikovaně promlouvá. Stejně tak i zubožená žena sahá k tělesnému trestu na umouněných dítkách bez zjevného důvodu, svoji agresi z nekonečného válečného běsnění paradoxně ventiluje na obětech nejnevinnějších. Rozjitřelé city ovšem brzo ochladnou, když se schyluje ke kyjevskému povstání. Kladná masa vzbouřených dělníků, jejichž představitelem je mladý Timosh, polopaticky ukazuje na správnost revolučního jednání bez špetky soudnosti. Heroický závěr o nesmrtelnosti vůle lidu je pak již z dnešního hlediska přehnaně naivním až kýčovitým. (19.01.2006)