Obsahy(1)
Německý výtvarník, průkopník abstraktní animace Oskar Fischinger odešel po úspěchu se slavnou KOMPOZICÍ V MODRÉ (1936) z nacistického Německa do Hollywoodu. Po zklamání s přístupem Paramountu k jeho snímku Allegretto, přešel k MGM a vytvořil Optickou poemu. Zvolil vědecký přístup a svojí barevnou kompozicí abstraktních tvarů sladěnou s částí Uherské rapsodie Franze Liszta se pokoušel dokázat, že vědomí přetváří hudbu do vizuální podoby. Krátký film však nebyl úspěšný a stal se jeho posledním studiovým projektem. Fischinger pracuje s barevnými dvojrozměrnými tvary, kterým dává iluzi pohybu v trojrozměrném prostoru jejich natáčením podél osy a postupným mizením v hloubce pozadí (Hwaelos)
(více)Recenze (5)
Zajímavé je sledovat, jak hodně moc avantgardistů v úvodech ke svým filmům píše, že jsme svědky jedinečné události, kdy se oni, géniové, jako první pokoušejí vizualizovat hudbu. ()
Asi to nejpůsobivější, co jsem od Fischingera viděl. Jen by mě zajímalo, jestli to animoval pookénkově. Jinak si totiž nedokážu představit, jak dokázal vytvořit iluzi hloubky prostoru, použít pohyblivé stíny atd. ()
Psychidelie s kosočtverci(v barvě!) ()
Vizualizovat hudbu je fajn nápad. Ale krom toho to chce i koule a to aspoň několikatery. Ačkoliv si tohle dílko, vzhledem k době vzniku, zaslouží pár uznalých pokývnutí (největší pozornost si na sebe bere jednoznačně dojem hloubky a stíny), tak ve finále budete odcházet poměrně znudění. Tedy u mě tomu tak bylo, ale já bych taky upřednostňoval jinou než barevně geometrickou formu. ()