Řeka jménem Titás

Uf, to je něco. Takový film, co vše řekne, s omezenou technikou, ale s velkým zápalem nejen pro filmařinu, ale pro člověka. To z Gataka čiší. Velice silné dílo! (16.02.2021)

Předlouhý, ale krásný film, který stojí za to vidět alespoň jednou, i kdyby pak do něj jeden už znovu nešťouchl ani palcem u nohy. Rozebírá mimo stěžejního romantického střetu i mnohá témata vlastní velmi úzké přímořské (příříční?) komunitě, ve které mají ženy pramalá práva, chudáky vykořisťují boháči z nedalekého města a kde dosavadnímu stylu života hrozí pohromy způsobené přírodou i člověkem. (16.04.2023)

Podle románu spisovatele Burmana vznikl jeden z prvních bangladéšských filmů. Spojovacím prvkem, hybatelem děje je řeka Titás, životodárná, stejně jako příčina tragédií. Ústřední hrdinka Bashanti díky řece přijde o novomanžela, který zahyne během rybářské výpravy. Rajay Jhi stráví se svým chotěm Kishorem jednu rozechvělou noc, ze které vzejde syn, během převozu do Kishoreho vesnice jsou však přepadeni piráty, dívka končí ve vlnách řeky a muž propadá v domnění smrti své ženy šílenství. Jejich cesty se po dlouhých deseti letech spojí, Rajay Jhi se i se synem ocitá znovu ve své rodné vesnici. Kishore, stižen šílenstvím, ji však nepoznává a mladá žena je vyděděna ze společnosti, kvůli pochybnému původu syna. Když Kishore svou ženu konečně v agónii posledního dechu poznává, Rajay Jhi volí dobrovolnou smrt v řece, stává se bohyní Bhagavati a ve snové sekvenci se synovi zjevuje. O chlapce se stará Bashanti, která vidí v mateřství jediný smysl života, ačkoliv jí samotné nebylo osudem dopřáno. Řeka vysychá, ustupuje a vesnicí postupuje zmar. (14.04.2014)

Martin Scorsese’s World Cinema Project -- Established by Martin Scorsese in 2007, the World Cinema Project expands the horizons of moviegoers everywhere. The mission of the WCP is to preserve and present marginalized and infrequently screened films from regions generally ill equipped to preserve their own cinema history. This collector’s set brings together six superb films from countries around the globe, including Senegal (Touki bouki), Mexico (Redes), India and Bangladesh (A River Called Titas), Turkey (Dry Summer), Morocco (Trances), and South Korea (The Housemaid). Each is a cinematic revelation, depicting a culture not often seen by outsiders on-screen. (www.criterion.com) (27.10.2013)

Každodenní boj o přežití jedné rybářské komunity, kde řeka je symbolem zrodu i zkázy, jež přicházejí v pravidelném rytmu jako záplavy a sucho. Když zdroj života vyschne, lidé ztrácejí existenci i kulturní identitu. Ghatakova filmografie není bohatá, protože spoustu rozdělaných projektů nedokončil. Potřeba vyjádřit své názory a nespokojenost se sociálními podmínkami byla však velmi silná, takže měl tendenci svá díla ambiciózně přecpávat, bez rovnováhy a zdrženlivosti. V době natáčení "Řeky Titás" byl už jen stínem své dřívější nezkrotnosti, neboť svou trpící duši dlouho léčil alkoholovými excesy, což se vážně podepsalo na jeho psychice i na zdraví. Možná tušíc brzký konec a stále věrný své životní filozofii zde nezvládl již zcela ukočírovat svou horlivou výpovědní touhu a je cítit určitá zmatenost v časové linii i ústředních charakterech, v druhé půli se přidá i dějová rozvleklost. Přesto se jedná téměř o mistrovský počin. Poetický realismus jako sociálně-kritický, melodramatický epos, kde velkolepé záběry zcela přitahují svou dynamikou. Vášnivé a zároveň nostalgické vyznání místu, kde režisér vyrostl a vlastně vyznání životu jako takovému. (13.05.2013)