Reklama

Reklama

Orfeus

Drama / Hudební
Švýcarsko / Západní Německo, 1978, 102 min

Obsahy(1)

Legendární operní dílo C. Monteverdiho v inscenaci J.-P. Ponella. Opera – nebo lépe řečeno hudební báje – L'Orfeo Claudia Monteverdiho byla od své únorové premiéry v mantovském Palazzo Ducale v roce 1607 považována za něco zásadního, co zahajuje novou a jinou epochu hudebního dramatu. Claudio Monteverdi vydal za podpory rodu Gonzagů nové hudebně dramatické dílo o dva roky později tiskem, který po mantovské premiéře šířil slávu Orfea po celé Itálii a později i dále za Alpami. Vznikl tak prototyp budoucí partitury – místy jen náznakové, místy spoléhající na vžité konvence a jindy zase exaktní a blízké našemu pojetí. Během druhé poloviny 17. a prakticky až do konce 19. století byl Monteverdiho Orfeo vnímán jako dílo knižní, o němž se dočteme v dějinách hudby. Nikdo jeho zvukovou podobu vlastně neznal. S procesem obnovy historické hudby se v průběhu minulého století stalo jedním z nejčastěji připomínaných, diskutovaných i nahrávaných hudebně dramatických děl rané opery.

O co v příběhu jde? Nymfy a pastýři oslavují svatbu Orfea a Eurydiky. V lese zpívá Orfeus stromům a zvířatům, vtom ho ale přeruší žena – posel, italsky La Messagera, se zprávou o Eurydičině smrti. Orfeus chce Eurydiku najít a sestoupí proto do Hádu, říše mrtvých, a chce si vyprosit svoji manželku zpět. Odvést si ji může, ale pod podmínkou, že se cestou zpět ani jednou neohlédne. Bylo ironií osudu, že v té době zemřela Monteverdiho manželka, zpěvačka Claudia Cattaneo, matka dvou skladatelových synů. Nad čtyřicetiletým Claudiem Monteverdim se začaly stahovat mraky starostí existenčních i osobních. Už se podruhé neoženil, zůstal zbývajících 36 let osamoceným vdovcem... Dílo uvádíme k 450. výročí narození autora, kterého dnes vnímáme jako zakladatele operního žánru. A to v nastudování Curyšské opery pod taktovkou Nikolause Harnoncourta. Autorem jevištní podoby je jeden z nejvýznamnějších operních režisérů 70. a 80. let minulého století, Jean-Pierre Ponelle, který pak podle své curyšské inscenace natočil televizní film. Nechť je toto dílo i připomínkou vynikajícího dirigenta N. Harnoncourta, který loni na jaře zemřel. (Česká televize)

(více)

Recenze (2)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Není to snad ani měsíc, co jsem na Zelené hoře (kostel sv. Jana Nepomuckého, 6 km od své usedlosti) slyšel a viděl zpracování České loutny od Adama Michny z Otradovic. Ovšem, bylo to na okresní úrovni, ale pocit jsem z toho měl téměř stejný jako nyní, při opeře jeho italského současníka Claudia  Monteverdiho Orfeus. Okresní úroveň se liší od světové především hlasy - a tohle teda byly hlasy! A obě mají společné to, že víme, odkud se bere "originalita" současné pop music: Ahi caso acerbo, ahi fato empio e crudele. Ahi stelle ingiuriose, ahi Cielo avaro by muselo v Top Twenty kralovat alespoň čtrnáct dnů (stejně jako Michnovy "Kavalérové"). Do Hádu se hudba - byť s obtížemi - přece jen dostane, ale zpět už neprojde ani ta hudba. Orfeus, dle autora syn Apollonův, nakonec mění slasti pozemské za nebeské a vyhne se tak potupné smrti přisouzené opilým Bakchnatkám. ()

Reklama

Galerie (9)

Reklama

Reklama