Knafayim Shvurot

Melancholický / sociálně kritický / možná až příliš tragicky orientovaný snímek z Izraele, v němž se postavy vyrovnávají s nenadálým úmrtím otce / manžela. Každá po svém. ~ Rodinná tragédie postavená na poměrně lacině vyvolávaných emocích, přičteme-li přehršel tragických motivů (porouchané auto apod.), které mohly být vypuštěny, nelze jít s hodnocením výš než na (chabé) čtyři hvězdy. Škoda. Každopádně, pokud ve filmu chcete slyšet hebrejštinu a jste psychicky připraveni na v bahně reality (?) rochnící se příběh, jenž vyústí v naději v lepší budoucnost, neváhejte. (09.10.2012)

Celý deň som mal nahovno a to mám pritom dovolenku, vonku svieti slnko, ale každý film, ktorý som si dnes pustil, som musel v polovici vypnúť, pretože mi privodil depku. Nechápem. No a tento už ani neviem, či to bolo tými hrdinami, ako mi boli sympatický, či tými občasnými vtipnými hláškami, alebo tou atmosférou, tak rozhodne mi zmenil, priam rozhodil, chémiu tela a mysle a ja neváham ísť s hodnotením na plné gule, bo opravte ma, ak sa mýlim, nie je práve toto jedno z posolstiev filmu, kompletne vás odrovnať, či učarovať ? (05.08.2011)

Žena kolem čtyřicítky se musí vyrovnat se smrtí svého manžela, a její čtyři děti se musejí vyrovnat se smrtí svého otce.Každý se s tím vyrovnává po svém.Matka musí chodit do práce a zjišťuje, že se nestíha starat o všechny své děti, takže se snaží část úkolů přenést na svoji, takřka dospělou, dceru. Jenže dcera má jiné cíle a plány, z čehož pramení spousta konfliktů... Moc pěkný film, jenž sem viděl na jednom malém festiválku, a když jsem odchazel z kina, tak jsem měl slzy na krajíčku a vůbec jsem se za ně nestyděl. (25.08.2008)

Možný spoiler - "Stále ti mám co říct. Každý den je co vyprávět. Sním, jsem teď malá, ztrácím se každým dnem. A já bych ti chtěla říct pouze jedinou věc, vzdaluješ se mi víc a víc......víc a víc. Teď jsi jako nejasná vzpomínka. Vše kolem mě vypadá jako v animovaných filmech. Stále ti mám co vyprávět. Každý den je tu nová krize. Už nemám tolik síly, ale ty už mě nemůžeš vyslechnout, nemůžeš vyslechnout..... " Za sebe můžu říct, že scéna kde dcera zpívá svému otci, byla emotivně nejintenzivnější. Je to jeden z těch mnoha příběhů nefunkčních rodin, kde je pro každého člena rodiny něco jako radost ze života na hony vzdálená. Tady se to ve finále v malé míře přece jen trochu podařilo, ale co si budeme povídat, skutečnost bývá přece jen většinou trochu jiná. Jinak je to velmi příjemné překvapení z Izraele. (20.07.2015)

Zvláštní atmosféra, podpořená netypickým prostředím a faktem, že hebrejštinu neslyšíme ve filmu tak často. Nenapadá mě mnoho zemí, ve kterých film vstoupil do nitra lidí tak bez obalu a otevřeně (možná předrevoluční Československo). Líbila se mi uletěnost několka scén a myšlenek. Melancholické, smutné, depresivní, ale obsahující naději. Stejně, jako jsou postavy na začátku vyšinuté, jsou na konci lidské, otevřené a uchopitelné. Hudba, příběh, prostředí, postavy, to vše ladí dohromady. Nominace na Oscara (viz. trailer), ocenění v Tokyu, Berlíně, 9 cen izraelské filmové akademie. Hodnocení 80% zasloužené. (18.01.2010)