Knafayim Shvurot

Knihy naházené do knihovny bez ladu a skladu, po čase povolí vazba a potom vypadají jako vytažené z kontejneru. Ale na knihy stejně nemá nikdo čas, je třeba řešit aktuální a akutní rodinné problémy. A potom to vypadá jako s těmi knihami: vše se bortí v základech, na nic není čas, protože není čas. Chronoekonomie čili hospodárné využívání času není dosud pojmem obecným a specielně tady ne. Ay bylo možno něčeho dosáhnout (neznámo čeho a neznámo proč) je třeba vytloukat časový klín jiným klínem (rovněž časovým). A potom život není nic jiného, než knihy naházené do regálů - lituji, ale pro rodiny tohoto typu a těchto vztahů nemám moc sympatií. (09.02.2016)

Film o rodine, ktorá sa veľmi ťažko vyrovnáva so stratou otca. Dcéra naspieva o otcovi smutnú pieseň (ktorej motív sa nesie celým filmom, podobne ako u českých Samotárov nápev Jana Muchowa), zo staršieho syna sa stal asociálny excentrik, mladší syn je zrelý na psychologickú pomoc, najmladšia dcéra je primladá na to, aby chápala čo sa stalo. Väčšina filmu sa nesie v ťažkej a beznádejnej atmosfére, svetlo zasvieti len na konci, keď sa hrdinovia filmu rozhodnú predsa len žiť. Všetci potrebujú mať otca. (04.04.2013)

Možný spoiler - "Stále ti mám co říct. Každý den je co vyprávět. Sním, jsem teď malá, ztrácím se každým dnem. A já bych ti chtěla říct pouze jedinou věc, vzdaluješ se mi víc a víc......víc a víc. Teď jsi jako nejasná vzpomínka. Vše kolem mě vypadá jako v animovaných filmech. Stále ti mám co vyprávět. Každý den je tu nová krize. Už nemám tolik síly, ale ty už mě nemůžeš vyslechnout, nemůžeš vyslechnout..... " Za sebe můžu říct, že scéna kde dcera zpívá svému otci, byla emotivně nejintenzivnější. Je to jeden z těch mnoha příběhů nefunkčních rodin, kde je pro každého člena rodiny něco jako radost ze života na hony vzdálená. Tady se to ve finále v malé míře přece jen trochu podařilo, ale co si budeme povídat, skutečnost bývá přece jen většinou trochu jiná. Jinak je to velmi příjemné překvapení z Izraele. (20.07.2015)

Poznáte ten pocit, keď pozeráte jeden film za druhým a stále to nie je ono? A potom zrazu zapadne kľúč do zámku a vás to 100% emocionálne zasiahne a máte pocit, že to bolo natočené len pre vás a je to o vás. Tak tento pocit vo mne vyvolal izraelský film prvýkrát v živote. Bol to ten smutno krásny vyprošťovák, pre ktorý sa oplatí byť filmofil. (30.01.2013)

Zvláštní atmosféra, podpořená netypickým prostředím a faktem, že hebrejštinu neslyšíme ve filmu tak často. Nenapadá mě mnoho zemí, ve kterých film vstoupil do nitra lidí tak bez obalu a otevřeně (možná předrevoluční Československo). Líbila se mi uletěnost několka scén a myšlenek. Melancholické, smutné, depresivní, ale obsahující naději. Stejně, jako jsou postavy na začátku vyšinuté, jsou na konci lidské, otevřené a uchopitelné. Hudba, příběh, prostředí, postavy, to vše ladí dohromady. Nominace na Oscara (viz. trailer), ocenění v Tokyu, Berlíně, 9 cen izraelské filmové akademie. Hodnocení 80% zasloužené. (18.01.2010)