Hwal
Luk
The Bow
Režie:
Ki-duk KimScénář:
Ki-duk KimObsahy(1)
Dvanáctý Kim Ki-dukův film, elegicky laděné podobenství, vypráví poetický příběh pozdní lásky šedesátiletého muže, který žije na lodi kotvící na otevřeném moři. Společnicí nemluvného lodníka, a také zdatného lučištníka, je půvabná šestnáctiletá dívka, kterou jako dítě nalezl, vychoval a hluboce si ji zamiloval. Trpělivě odpočítává dny s blížícím se datem jejích sedmnáctin, kdy chystá svatbu. Jejich poklidné, pomalu plynoucí soužití oddělené od civilizace občas narušují vetřelci z pevniny, které sem láká rybolov. Až jednou zavítá na starou, pomalovanou loď sympatický mladík. Pěstoun s velkou nelibostí pozoruje, že jeho mladičké nevěstě padl do oka. Pro starého muže, vyznávajícího archaické rituály, má významnou funkci luk. Nejen jako rychlá a přesná zbraň, jíž si hájí svébytnou existenci, ale slouží mu i k věštění budoucnosti nebo jako hudební nástroj. Luk s ostrými šípy je zástupným symbolem jeho síly i mužství. Film zahajoval letošní sekci Un certain regard v Cannes. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (129)
Krásný poetický film. Přestože dva hlavní hrdinové ve filmu vůbec nepromluví, z jejich chování a projevů emocí je jasné, co si myslí a cítí. Sobecký stařík pečuje o krásnou mladou dívku a pomocí luku ji chrání před okolním světem, ale zároveň jí brání ho poznat. Ustupuje, až když je situace neudržitelná. Povedené podobenství, i přes určité nedostatky jako je odhadnutelnost děje či natahovaný konec. Opakovaný hudební motiv může někoho otravovat, ale mě se líbil. ()
O asijských náboženstvích a filosofických proudech mám jen letmé povědomí, a vlastně bych se k filmům stavějícím na těchto základech neměl vyjadřovat. V případě Kima Ki-duka mi to nedá. Ze všech sedmi snímků, které jsem zhlédl (s výjimkou "Jara, léta,...", jež se mi opravdu líbí), mám dojem, že duševní svět tohoto muže je tak nějak nedospělý a že v něm mladická předvádivost a vyzývavost zastupují zralé umělecké vyjádření. V "Luku" jako by si režisér, podoben děcku s Rubikovou kostkou v ruce, hrál s obřady, symboly, texturami a barvami stejně nezávazně a nezodpovědně, jako zní eurokorejská hudební kulisa k této minimalistické bajce o starci a děvčátku, o sobectví a bezohlednosti stáří i mládí v ustavičném toku života, a o tom, jak z toho všeho vykouzlit jakýs takýs závěr. Zda v kostce bytují nějaké hlubší pravdy o yin a yang a vůbec, netuším, a moc bych na to nesázel. ()