StaryMech

Procítěná, promyšlená a nebývalou pozitivní energií prosycená veselohra o dospívání v Glasgowě. I napodruhé mi chvíli trvalo, než jsem si zvykl na přehrávání klíčových mládenců - pak jsem si ho ale naplno užíval.

Filmová pokroutka první jakosti. I novodobý klavírní doprovod Stephena Hornea se povedl.

Po pozoruhodném filmovém převodu vzpomínek básníka Zegadlowicze na jeho dětství se Marczewski ohlédl na vlastní dospívání. "Třas" (po česku studeně klinicky "Trauma") je oproti "Nočním můrám" střízlivější, sevřenější, političtější - a o nic horší. I tady je Tomasz Hudziec pevným bodem, o který se mohli tvůrci opřít. Dovoluji si připojit režisérův citát: "Není pravda, že svět kolem sebe vnímáme realisticky - jako bychom ho fotografovali. To proto, že v sobě máme už nějakou zkušenost s ním, které se nemůžeme zbavit."

Na území scénáristicky primitivních, ultrakrvavých a ultrastylových příběhů o pomstě lze podle mě sotva trumfnout Parkova "Oldboye". Kimův pokus boduje pro režiséra příznačnou formální elegancí - ta ale není něčím, co by mohlo hodnocení filmu zvednout nad tři hvězdičky.

Na niti spektakulárního násilí navlečené korálky dějových nesmyslů jistý kritik ocenil jako zážitek o chlup příjemnější než ve filmu přítomná transplantace ledviny. Režisér honí hollywoodské vzory v umění sedět na dvou židlích: hanba krvotokům - když ony jsou ale tak fotogenické... A my kinošmíráci se nemůžeme vynadívat, přestože ti soudnější by všechny tyhle vypočítavé zhovadilosti nejradši poslali tam, kam patří - slušně řečeno mimo svůj obzor.

Vleklá vyčepená prázdnota, těšící se nevímproč přízni kritiků. Další šanci jí nedám - radši se zas jednou vrátím k Hitchcockově "Závrati".

V den Delonovy smrti jsem se díky televizi po dlouhých letech vrátil k "Dvěma mužům ve městě", tentokrát vylepšeným pietním razítkem - datem hercova narození a úmrtí - v pravém horním rohu obrazovky. Film lze vnímat jako plnohodnotné psychologické a společenskokritické kriminální drama nebo jako odstřik z vemena, živeného popularitou obou hvězd; já se kloním spíš k tomu druhému. Vsadil bych se, že i nejednoznačnost názvu, kterou zmiňuje Willy Kufalt, tvůrci nemysleli tak vážně.

Zhlédl jsem v televizi poslední čtyři pětiny "Soukromého života", šel ke zdrojům a nestačil se divit:  tohle že režíroval Malle? I to Spoleto tu působí lacině... Jistý kritik se podivil konkrétněji: co vedlo režiséra Malleova formátu k tomu natočit film o chuděrce bohaté holčičce, z níž se stane chuděrka superstar?

Špionská báchorka, aby hvězdy nevyšly ze cviku. A pro české fanoušky příležitost skandovat "Morricone" jako pokaždé, když se to jméno objeví v titulcích.

Celek je bezesporu osobitý, vtipných okamžiků, navíc často zdatně kompozičně provázaných, nespočet. Proč tedy jen tři hvězdičky? Protože nápad natočit grotesku trvající skoro dvě hodiny podle mě přesahuje schopnosti tvůrců a protože s uměleckým dílem, které tak řachavě staví člověka proti přírodě (lze se pak divit, že například Willy Kufalt píše o "bobřích záškodnících"?), se prostě nemůžu sladit. Cheslikovi a Tewsovi byl obsah jejich filmové videohry jak se zdá lhostejný.