Recenze (2)
Dealer drog, který se proměňuje podle toho, s kým mluví....Nic moc. ()
S filmy Jona Josta je skoro vždycky problém v tom, že skoro k žádnému neexistují titulky. Sledovat je tedy vyžaduje vše poznat z odposlechu a věnovat jim plnou pozornost, pokud nejste v angličtině dokonalí. To já zrovna nejsem, nemám sice žádný problém s titulky, ale odposlech už je jiná liga, která je složitější i díky slangovým výrazům či tomu, že někdo mumlá. Chameleon je samozřejmě z té sorty, která titulky nemá a tak pro mě jeho sledování bylo značně složitější. Nicméně, i když jsem asi nepochopil úplně všechno, věřím, že dost z toho ano. A jsem celkem zklamaný, kam se to všechno vyvinulo. Začne to skvěle, ale postupně je ten příběh drogového dealera, co střídá neustále povahy podle toho, u koho zrovna je, docela rozbředlý a v závěru jsou jen jakési zfetované scény. Natočené je to sice originálně, jak je u Josta zvykem a platí to i zde v této scéně, kde drogový rauš je natočený tak, aby vizuálně oslovil a lehce souvisel, ale zároveň v něm to hlavní tvoří Glaudiniho vyprávění a samotný vizuál k němu moc neinklinuje, ale i přesto to má něco do sebe a určitá souvislost tam je. Blbě se to popisuje. Originálních nápadů měl Jost hodně, ale i přes to je Chameleon docela nepovedený nezávislý film, na který se dá podívat snad jen kvůli té filmařské stránce, stojící na přesné hranici mezi amatérským a uměleckým filmem. Ty tři hvězdy jsou hlavně za to, ale jinak nedávám výš hlavně kvůli těm mínusům. Už jen kvůli tomu, že se to postupem času rozpadne a závěr tu v podstatě neexistuje. Btw, teďka ráno mi došlo, že jsem ještě zapomněl zmínit tři věci - 1. Jost je ujetý na scény z čelního okna auta či jakéhokoli pohledu z letadla, což jsem rád, já tyhle scény můžu určitě taky. 2. Naprosto mě nadchla scéna, ve které si Glaudini s někým povídá, je natočená naprosto normálně, a pak když se rozejdou, scéna nekončí, ale pokračuje asi minutu a půl dál a jen zabírá ruch na ulici. Jak od Benninga to bylo :-) 3. Nepobíral jsem tu výstavu, kde na stěnách visí 20 obrazů té samé ženy s tím stejným výrazem. Nevím, jestli to byl vtip nebo ne, i když soudě podle úvodního záběrů celé té výstavy, kdy se před kamerou objeví ona žena se stejným výrazem a pak odejde a za ní je jeden z těch obrazů, to vtip možná byl, ale zase ta výstava trvá natolik dlouho, že se jako vtip dá brát snad jen ta scéna. Každopádně jsem se přesvědčil, že opravdu nechápu všechny druhy umění... Slabé 3* ()
Galerie (5)
Reklama