Československý filmový týdeník

Produkt dobové propagandy. Přesto hodně zajímavý studijní materiál. Výtečné jako pohled na historii Československa za dob socialismu, působící dnes mnohdy velice humorně až ironicky. Škoda, že není tvořena i kapitalistická obdoba, vsadím se, že všechny ty porevoluční ideje a zejména současná politická situace by za padesát let vzbudily taktéž nemalou vlnu smíchu .. a pláče. (31.03.2006)

Úplně mi stačilo vídat propagandistické desetiminutovky před každým filmem v socialistickém kině. Bohužel naše, tedy Česká Televize hodlá za naše peníze v této komunistické propagandě pokračovat. A nejsou to jen tyto 50 let staré týdeníky, ale třeba i vysílání televizních novin a aktualit 25 let starých před hlavní zpravodajskou relací na ČT24. Když začali filmové týdeníky vysílat, dušovali se, že před každým uvedením vystoupí hlasatelka a uvede fakta na pravou míru. I stalo se po nástupu pana Janečka, rázem propustili všechny hlasatelky a týdeníky běží beze slova dál. To považuji pro vývoj naší společnosti za nebezpečnější, než uvedení detektivek majora Zemana. Dále mě děsí dvě věci. Za prvé, kdykoliv si vyberu nějaký zajímavý titul filmového klubu, budu muset přetrpět předem desetiminutový návrat do dob totality. A za druhé, televize zřejmě hodlá vysílat tento cyklus až do roku 2039, což je strašná představa. A podotýkám, že mi ani tak nevadí komunisté z přesvědčení vystupující v parlamentu pod hlavičkou KSČM. Nesnesu ale kariéristy a bolševiky v jiných stranách, natož v institucích jako veřejnoprávní televize, jež by měla být když ne apolitická, tak aspoň nestranná a uvádět místo historické i současné propagandy raději více hodnotných filmů. Dostává na to od nás koncesionářů peněz až hrůza. (02.10.2008)

Sice to ve filmovém dění nemá co dělat, však jako názorné reálné obrázky z reálného socialismu povinnost pro všechny, kteří před padesáti lety ještě maximálně za sebou tahaly na provázku v rendlíku kamínky, ti bohatší kačera. (Znám rovněž z vyprávění starších rodinných příslušníků, za mého mládí již každá rodina užívala rendlík běžně pouze v kuchyni, samozřejmostí bylo již i normální nádobí a příbory - kovové, samozřejmě, plastové zatím ještě soudruzi z NDR nevymysleli.) (30.07.2006)

Od úžasu přes smích, překvapení i smutek a radost k zamyšlení se a poznání. Unikátní deník jedné společnosti v dobovém pojetí a podání a s dobovými prožitky, názory a přesvědčením. Okno do minulosti ukazující střípky dějin, které se skládají z viditelných i neviditelných, známých i neznámých lidských životů a lidských činů. Na dobových dokumentárních záběrech nejvíce fascinují právě samotní lidé – jejich tváře, které jsou jiné než tváře našich současníků, ačkoliv je obtížné definovat, v čem ten rozdíl spočívá, existuje-li vůbec. Možná si jen namlouváme, že jsme jiní. Kdybychom se octli v minulých časech, není to tak, že bychom se adaptovali, abychom přežili? (16.05.2012)

Tohle je zkrátka ono. Vím, že je to často nepravdivé, často i poněkud směšné, ale těch 2379 dílů prostě něco vypovídá o nás, o naší zemi. Těch pět bodů zkrátka není o tom, že by se mi to nějak líbilo, nebo že bych tomu snad doopravdy věřil, ale je to prostě o tom, co tady bylo. V podstatě bych tomu pořadu dal tak jeden maximálně dva body ( tak nějak od 1966 do 1969) v té době, kdy byl pravidelně promítán v kinech před hlavním filmem, ale teď se na něj dívám každou neděli ráno a prostě se mi to líbí. Možná právě proto, že už je to minulost. (05.02.2018)