Sex a filozofie

"Tanec, kanec a zvonec... artu a lásky konec." Mohsen Makhmalbaf, na filmových festivalech oceňovaný, po emigraci z Iránu tam cenzurovaný, plus tádžický bard, hitmaker 80let a autor hudby k mnoha filmům, Daler Nazarov v hlavní roli? Mmm... Nechal jsem se zlákat a byl zvědavý (běželo 15.9.2022 na Film Europe). Bohužel, místo poetického filmu o lásce jsem dostal jen obrovskou hromadu pseudofilozofických keců. Sice zabalené v krásném malířském a básnickém vizuálu, ale co je to platné, když ta filmová krabička od snubního prstýnku byla nakonec prázdná. Zevrubný popis děje: Joan-básník prodal Lenina, koupil Ježíše, prodal Ježíše, koupil stopky. Na těch pak mačkáním, např. při líbání (víc sexu nebylo, název filmu lže) měřil celkový čas, po který byl v životě šťastný. Tento tádžický bratranec sbormistra Kulínského při svých tanečních hodinách vyučuje nejen balet, ale dvě hodiny před tréninkem i umění lásky. Náš nadsamec má dnes 40 let, děsnou tádžickou chandru (kam se hrabe ta ruská) a proto seznámí navzájem své čtyři milenky. Jestli od nich ke kulatinám očekává 4 kravaty a 4 pusy nebo jen 4x přes hubu, není jasné. Výběr milenek měl pestrý. Letušku sbalil na čaj, kávu, kyslík a smích. On jediný pasažér v letadle, ona vysmátá, že bude mít lehkou šichtu, netušíc, že vleže. Druhá dívka byla záhadná. Nerada pláče (ale umí to fest). Malá brunetka s jednou botou červenou, druhou bílou. Na otázku „Proč?“ dala Joanovi k oběma čuchnout. On ji objal a zamiloval se do ní. Taková rarita - holka, které smrdí každá noha jinak! Pro třetí dívčinu dojil krávy, vykoupal ji ve vaně plné mléka a místo do osušky ji zabalil do novin. Pak na ni zkoušel nihilistické kecy typu: „Láska nemá jiný význam než to, že je. Nic nezmění svět...“, ale marně. Pouhá čtvrtina srdce ani jí nestačila a tak jsme se od slečny Tahmineh dozvěděli, jak se tádžicky řekne „Jdi do prdele, vošouste!“ Překlad: „Cesta naší lásky je u konce. Odvez mě do minulosti.“ To nejlepší nakonec. Čtvrtá samice Joanovi poděkovala za inspiraci, i ona sezvala své samce a pak na sebe Joan a její další 3 milenci blbě čuměli, jak péro z tádžického gauče v jurtě. Shrnuto, vizuál úchvatný a ostrý, poselství filmu nejasné a rozmazané. Asi se objednám ke svému očnímu lékaři. Potřebuji lepší artové brýle. (17.09.2022)

ocenenia : Montréal World Film Festival 2005 - nominácia na Grand Prix des Amériques (25.01.2010)

Všetky hviezdy sú výhradne za hudbu a tanec. Sex žiadny, filozofia prakticky žiadna, ak niečo zaujalo, tak skôr poézia (ktorou sú stredoázijské národy povestné, takže v tomto žiadne sklamanie). Iránsko-tadžickú koprodukciu človek nevidí každý deň, ale nič moc to nakoniec nie je. Hlavný hrdina v deň svojich 40. narodenín vyzerá na 60 a pravdu má len v tom, že šťastné okamihy života môže merať stopkami. V prípade tohto vyše 100 minútového diela by sa jednalo asi o dve minúty. (15.01.2023)

Setkávání režiséra oslavujícího své čtyřicátiny se čtyřmi milenkami je plné melancholické poezie. Nejprve si zapálí před sebou na palubní desce čtyřicet svíček, pak naloží slepého harmonikáře s družkou a ti zpívají. A vzpomínky se současností mohu začít.... (21.06.2023)