Omnibus

„Mládež vlčí zuby cení, vlídné slovo neocení. Kudy tudy na ně? Rozdáme jim zbraně!“ Aneb škola hrou. Vidět Kitanovu výuku Jan Amos Komenský, zešikmily by se mu z toho oči. Ostatně i pohled do dnešních škamen je tristní. Napravo zmetek, nalevo neřád, akorát támhle vzadu vidím výjimku, tam sedí dva zmetci vedle sebe. Učitelka Součková se nepřítomně usmívá, stírá inkoust z tváře a odchází do ústavu. Igor Hnízdo půjčuje Kitanovi svou rákosku a vrhací nůž. OKÉNKO KABINETU: [][] Co znamená BR, vyrývané do školních lavic? ≈ Metodu inkluzivní výuky ombudsmanky Šabatové. ≈ Budižkničemy respektovat. Bigendery rozmazlovat. Bosorky rozčesávat. Balíky rozesadit. Blázny rozhoupávat. ≈ A co na to učitel Kitano? Blbce rozstřílet. Burany rozdupat. Blbouny rozkuchat! [][] Ze zachyceného taháku: Ideální zbraň pro pacifistu? Megafon. Co rozhodně nedělat s pistolí v ruce? Nevykecávat se! Co nedělat v křoví? Nelomozit a nešustit. Ani s větvemi ani s pannou. A na co nezapomínat? Na Obojek na krku a na to, že snaha o spolupráci nedává smysl, protože vyhrát může jen jeden. Fukasaku.

„Řež  žiletkou do hrudi, ať tě stáří nenudí.“ Španělští hijo de puta viejos jsou ještě svraštělejší a olezlejší než němečtí Starci nebo já, a to už je co říct. Navíc jsou i zpocení jak dveře od chlíva, neb umírající nemocná příroda vypnula klimatizaci a v tropických vedrech se geronti pečou jak kuřata v troubě a už pouští šťávu. V parcích opadává na troud uschlé listí a po chodnících poskakují zubní protézy, jak z balkonů opadávají sebevrazi 80+, kteří za sebou ani nezavřou okno, takže výheň z ulice proudí do bytů na už tak přehřáté pozůstalé. Hodně dusný film. Je čas otevřít RODINNÉ OKÉNKO: [][] V pokojíčku si vnučka užívá sluchové halucinace, výhružný šepot starců a stařen. [] V kuchyni její táta dle návodu dlabe svému Otci koryto a netuší, že vedle v cimře dědek taky něco dlabe... díru do své hrudi. [] V koupelně macecha štítivě vyklepává stařečkovy slipy, tzv trusničky a jako Hamlet si mumlá: „Bít či nebít? Dědka po hřbetu.“ [] Všeobecnou pohodu ruší jen divné zvuky z předsíně, jak sousedi kopou do dveří a buší na ně kostnatými pěstmi, jak hluchý do vrat. [] Rodinka nedbá, sesednou se k večeři, dědeček dřevěnou lžící bryndá šlichtu z korýtka a všem radostně oznamuje: „Zítra vás všechny zabiju!“ A dodává: „Nemyslete si, vy pazdráti, že kvůli Alzheimerovi na to zapomenu, udělal jsem si na kapesníku uzel, hele!“ [][] Scéna se žiletkou zaujala. Už nikdy nebudu sousedovi říkat: „Ty jsi důchodce na baterky.“ Vizionářský film a chmurné vyhlídky, jak se i nad naší přestárlou společností budou stahovat mračna apokalyptické bouře. Čím zaplašit depresi? Vyrazím s Raúlem Cerezo na výlet, naložíme tři ženský... Hm, nějak mi ujelo pero. Faustka mi kouká přes rameno a povídá „Dneska to máš dlouhý, jak čekání na důchod.“ A já na to: „Kuš, babo, nebo ti zase schovám zuby!“

„Pod peřinu dívka vklouzla, v lese temném, plném kouzla.“ Prý surrealistické, absurdní, bizarní? Ale kdeže. Normálka, to vše se stává i u nás, stačí se rozhlédnout. OKÉNKO POEZIE: [][] Můj koloušku v rozpuku, hledáš citu záruku? Láska tvá divoká pod ledem zamrzne, střelená, pohřbená, víckrát si nevrzne. [] Listonoš s tajemstvím u ohně sedí, na lůžku světice, na supa hledí. [] Myslivečku zelený, nebudeš můj milený, spermie máš lenivé a myšlenky plesnivé. Čí parohy otloukáš, když se lesem potloukáš? [] Myslivečku zelený, zastřelíš mi... černého? [][] A nyní se položme se na otázky, jak řezník na hajnou. Který holandský úchyl sázel ten vojensky seřazený les? Který dobytek v něm vykopal znásilňovací jámu? Kam dal mysliveček oči [sic!], že si spletl divoženku s kňourem? Nebylo černému líp v kleci, než na svobodě a kolik svěcené vody spotřebuje vodní dělo omnibusu při rozhánění pánbíčkářek? A kdo to vábí za smrkem, že by tajnosnubná Agnes? Či snad na diváky vystrkuje prdel sám Warmerdam?

„Cizí zadky jsou můj chleba, vypucuju co je třeba.“ Pochvala vydumnici: „vychutnávať každučký okamih každodenného života“ je samozřejmě skvělé a plaší to existenciální úzkost. Jen bych to radši dělal v zahradnictví, hnojením kopretin a fialek. Bohužel, soukromý život Hirajamy i veřejný toaletní život v Tokiu byl zklamáním, prost jakýchkoli problémů i hloubky. Jen taková běžná tělesná sanita, bez očisty zahnojených duší. KONFORMISTICKÉ OKÉNKO: [][] Aby se objektivní vlk nažral, subjektivní koza zůstala celá a má dobrá pověst neposkvrněná, uděluji tři hvězdy, místo zamýšlených dvou. Snad kvůli tomu nebudu za sráče [sic!] a nějaká na csfd registrovaná hajzlbabča o mě nepřerazí koště. [][] Ovšem kouká se na to dobře a tolik záběrů Tokia neuvidíte ani v Tokiu! Perfect document pro (ne)náročné vyzenované single-diváky, kteří nevyžadují zápletku a vlastně ani žádný děj. Dále viz koment kiddo.

„Pustina ledová, zábava jalová.“ V Bermudském trojúhelníku se beze stopy ztrácí lodě, v záhadném Pomohelníku mizí hodnocení i komentáře a ve Špicberském kosočtverci zmizela zábava a napětí. LODNÍ OKÉNKO: [][] Co zaujalo? Ϡ Že přerostlý viking ví, jak chutná lidské maso. Ϡ Jak na lodi všichni zmizeli než bys řekl mrož a zbylí tři mamlasové pak na liduprázdnou palubu čuměli jak eskymák do prázdné ledničky. Ϡ Olezlý lední medvěd, pokrytý stařeckými skvrnami. Vztyčí se kodiak na zadní a bude mít tři metry? A zabručí mi? Hm, nezabručel. Jen se odpotácel za nejbližší hromadu ker, zřejmě chcípnout. [][] Nic dalšího dramatického se už ve filmu nedělo. Tři pučmidráti trestuhodně plýtvali zajímavou přírodní lokací i doslova pyramidálním ruským městem duchů, mrcasili se odnikud nikam, chlastali a místo snahy o záchranu pindali o jakýchsi osobních traumatech, zatímco znuděným divákům zbůhdarma mrzly zadky. Finále podivně uťato. „Rejžo, v kameře došel film, balíme.“

„Chudý jsem a chudý budu, nepomůže ani... hrát si v lese na pobudu, svírat klacek v dlani.“ Vážený soude, jsem vinen. Ovšem s plánem loupeže přišel Willy „VRK“ Kufalt! ZAMŘÍŽOVANÉ OKÉNKO: [##] Několik sedláků s mentalitou nevolníků, zadlužených až po své nemyté uši, s ksichty jak karfiol a inteligencí Pepka Vyskoče. ## Chudí tak, že i kostelní myš je proti nim ve vatě. Neměli ani chleba, natož špek, jen zvadlou zeleninu. K snídani tuřín, k obědu nic a k večeři zbytky od oběda. ## Ve spíži vymeteno a v hlavách taky, nikde ani špetka IQ. ## Jediné co měli byly štěkny, s nimiž žili na psí knížku, neb neměli ani peníze na svatbu. [##] Ti chytřejší z nich snili o Americe, kde prší blahobyt, půda je zdarma a už předhnojená, s indiány se dá orat a pečení bizoni létají imigrantům sami do huby. Americké krávy jsou blankytně modré, mají šest nohou, čtyři vemena a umí se dojit samy. Ti méně chytří jen šoupali zadkem za pecí a snili o naditých měšcích vrchnosti, které jim už brzo budou říkat pane, jen co seberou odvahu. Tu pohříchu sbírali po troškách, při sedmi marných pokusech, vždy po 30 km pochodu. Jo jo, když je blbá hlava, trpí celé tělo. Poselství z Kombachu jest pesimistické. Chudý blbec má zůstat chudý, s hřbetem ohnutým a jen ho vděčně nastavovat karabáči vrchnosti a šlechty. Co spraví náladu? Babinský & spol., to byli jinačí kabrňáci!

„Plápolá hranice, plamínky v očích, když tančí samice, hlava se točí.“ A pro věc zapálenému inkvizitorovi se začnou zapalovat i lýtka. Poetická, leč hořká balada se zpěvy, tanci, kanci a šesti pekelnými divoženkami. HŘÍŠNÉ OKÉNKO: [][] Aneb Faustčin manuál pro očarovaného Dona Rostegui, kudy tudy na sabat. Ϣ Flanďáku hříšný, sutanu vykasej a houbičky zobni, ať orosí se mysl tvá  sychravá, askezí vysušená. Ϣ Rypákem prasečím a chřípím svým nestoudným vůni žen pekelných lačně nasávej. Ϣ Stránky bible rozečtené jen kozím chlupem zakládej, divoce ryč a skřeky vydávej. Pak okem svým černým, chtíčem zakaleným, nestoudná mámení pekelná uzříš. [][] Demagogie, tmářství a zvůle mocných mužů, slintajících nad živočišným ženstvím při VIP derniéře sabatu. Parádní byl i hororový aerobik malé Katalin, s tak gumovým tělem a krkem, že by jí záviděla i Regan z Exorcisty. Hvězda dolů za závěr bez karmy. Být to na mně, tak na útesu Padre Cristobala čapnu za flígr a: „Ty zmrde bonzácká, tak víra prý dává křídla? Ukaž!“

„Žhavý kov svou pěstí ková, ďábla v kleci doma chová.“ Patxi je hrubián se železnou pěstí, nesnášenlivý, zarostlý a nemytý divous. Má vůbec srdce? Má. A jak žhnoucí! Alijova vize pekla je temná a páchne škvířící se člověčinou, viz ohníčky sadismu v bezelstných dětských očích při mučení Sartaela, pak stud holčičky a její omluva. OKÉNKO BOLESTI: [][] Máme ďábla v kleci. Jak mu předvést, že i lidé umí působit pekelná muka? Ψ Rozžhaveným krucifixem, jak při značkování dobytka (však ocas má). Ψ Posvěceným zvonečkem mu zrychtovat (zád)ušní bubínky. Ψ Torturou nejkrutější je rozsypat před ním cizrnu. Matematika je totiž peklo nejen pro školáčky, ale i pro čerty s obsedantně kompulzivní poruchou. [][] Pobavil farář, který se při spatření démona zaradoval: „Děkuji, Bože! To je živoucí důkaz víry. Vezmu ho do Vatikánu.“ Soucítil jsem s Patxim, jemuž osud do manželství hodil vidle, litoval malou Usue s opečenou tváří a užíval si sebeobětování i epický závěr s orginálními ďábly. Btw, Alastor vzkazuje: Lakomci, kteří dali jen 1*, budou trpět! V 5. kruhu bolesti, sekce smutní, varný kotel 203.

„Až mi v hlavě hučí, jak v komentech bzučí.“ Kdo? Pilní čmeláčci, opisující jeden od druhého. Prý Blbý a blbější? Ale no tak. Jules Winfield by vám to vysvětlil. Lízat námrazu ze železné tyče a masírovat mouše nohy není hra na stejným intelektuálním hřišti. Není to ani stejná liga, je to úplně jinej sport. OKÉNKO ASOCIACÍ: [][] Ukazuje francouzské Les Valseuses a dva jiné váguse k pomilování. Citlivého Pierrota a hrubiánského poživačníka Jean-Clauda a jejich zlodějíčkovskou (a)sociální revoltu proti společenským normám. (Ꞷ) Bezcílné poflakování je svoboda, práce sprosté slovo a krádež jen projev kladného vztahu k cizímu majetku. (Ꞷ) Dvojice nemakačenků vyžírá ledničku zbohatlíkům, kterými z duše pohrdají. (Ꞷ) S plnými břichy pak sní o... zbohatnutí. [][] Já zase sním o 5* pro tuhle okřídlenou satiru, kdyby ji doplnila postelová scéna s kočičkou Adèle Exarchopoulos. Ta byla úplně k sežrání, ať už zádumčivě mlčela, čelila podezření, že jí malé psy, nebo hulákala jak na lesy a probouzela tak mou chlípnou fantazii. Jestlipak tak děsně řve i při sexu? Navrhuji dvě svatby. S mouchou Dominikou poletí k oltáři Jeff Goldblum a Agnès se vdá za strýčka Pepina.

„Bez bázně a hany, s mečem na pohahy!“ (Ne)obyčejná fantasy, která (ne)řeší pohanské dilema, zda zůstat přisátí k již povislému ňadru jeskynní bohyně, nebo jít s dobou a pořídit si na hlavu trnovou korunu a do hlavy výčitky svědomí kvůli prvotnímu hříchu. Nebo zda o pár století předběhnout Angelu Merkelovou a radostně otvírat náruč Saracénům. A teď babo raď. OKÉNKO MOHYLY: [][] Čím se pohani vyznačují? [] Zajímavými válečnými taktikami. Mručením v křoví, krupobitím na objednávku a schopností překvapit protivníka... svou sebevraždou. [] Zanedbanou pedikúrou a schopností nepříteli vyškrábat oči nohama. [] Moderním sebepoškozováním, viz Irati, při depresích si nožem pižlající nohu. [][] Ocenil jsem mírně přerostlou stometrovou užovku i  pyrenejské Stromovousy a Kamenožrouty, vrostlé do skal a mechu v lesích, a pobavilo mě, jak Mira žárlila na Pannu Marii a jak ji dopalovalo, když vesničané, klečící postaru před pohanskou mohylou, se pro sichr i křižovali, ale samotný příběh nic moc. Přitom kovářský divous v Alijově Errementari mě stáhnul až do pekla.