Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Horor
  • Akční

Recenze (641)

plakát

The Butterfly Room (2012) 

"Mutr - stará rašple, do motýlů bodá. Na následky kašle, larvy lásky hledá... " Oblíbený film známého slovenského entomologa Babiše. O tom, že motýle okusují nejen řepku olejku (ona jim chutná), ale sežerou i zbytky zdravého rozumu jedné staré rašpli a ta si pak splete roztomilou holčičku s babočkou jenerálem. Následné napichování ovšem dotyčné dívence i přejete, neb je to cynická malá mrška, co ještě dlouho nebude mít občanku, ale už teď je děsně na prachy. Poučný příběh také o dobrých sousedských vztazích, viz ochotné pohlídání dcerušky, o tíži samoty a o karmě, co je zdarma, to vše okořeněno mateřskou ježibabí láskou, která jde i přes mrtvoly a prostoupeno všudypřítomnou vůní formaldehydu a louhu. Změnil jsem názor na entomologii. Žádná suchopárná nuda, ale pěkně šťavnatá morbidní zábava. Závěrem kvízovou otázku pro pozorné diváky: Co je pro jednonohou prostitutku ze zdravotního hlediska méně rizikové? Belhání se s berlemi po mnoha patrech schodů nebo jízda výtahem? :-)

plakát

American Mary (2012) 

"Já jsem Mengeleho vnučka, šikovná je moje ručka. Šmiknu, fiknu, znetvořím... prasolidi vytvořím." Na počátku všeho byl ráj. V něm strom, had a hovado. Profesorské hovado si pletlo studentky s matracemi, pročež pramáti všech plastických chirurgů Eva (řečená Bloody Mary) opustila studentský ráj i božskou kariéru promovaného lékaře a spustila se do pekla OSVČ. S chutí sežrala posvátné jablko, z prasáka Adama amputací končetin a jiných nadbytečných částí těla vytvořila umělecké torzo a hadovi z ráje sadisticky rozřízla jazyk. Od těch dob ho mají rozeklaný všichni hadi, ale nejen oni. I zamindrákovaní dementi, kteří roupama neví coby a nechávají si "umělecky" mrzačit těla (a nebo nám vesele souloží při automobilových bouračkách, že). Následně Mary, docela šukézní bloody slečna, úspěšně expandovala do deviantního světa a založila firmu Cut-off-nipples s.r.o., kde m.j. zaměstnala i gorilu z klubu Kamila Střihavku :-)) a jeho šéfa, po Mary vilně pokukujícícho gangstera. Grázlíkova chlípně ujetá "láska" ovšem zůstala nenaplněna, což je vlastně moje jediná výtka, jinak jsem si tento populárně naučný chirurgický manuál užil na (úchylnou) pohodu.

plakát

Tulpa - Perdizioni mortali (2012) 

"Tulpa se k tulpě tulí, prasák se na ně culí. Vrah nožem v tulpy(i)čkách páčí, divák je zmaten, oč kráčí." Škoda tulpy, která padne vedle aneb Tak dlouho se chodí s tulpou pro vod(k)u, tu obarvenou na červeno, tu na modro (ale nevíme proč), až se tam na konci příjde znovu. Škoda, věčná škoda. Mohla to být fajn psychologická krimi, pro divákovy šedé buňky mozkové, o jedné manažerské tulpě, která sešla z tulpí cesty a vypustila svou démonickou vražednou kikinotulpu z klece ven, mezi prasáky, kterým jedna domácí puťkotulpa nestačí. Bohužel nebyla. Zmaten a dezorientovaný v zápletce a motivacích postav, motal jsem se v tom jak tupý tulpyprostý ťulpas po mnoha vypitých tuplácích. Zaujalo zejména: "Viděla jsem tě tam, s těmi prasaty...". Aha. A copak tam vlastně dělala ona, ta naše (k smrti) pohoršená? To ji tam, do uzavřeného vepřového klubu, pozvali roznášet letáčky Armády spásy? :-)) Tulpo-český slovník by se hodil, pro pochopení motivace k vraždám. Cca 50 %. Ale za toho ksichta za barem, jasného nosferatulpoguru, hvězdu přihodím.

plakát

Balada o smutné trumpetě (2010) 

"Lásko má, krutá, zjizvená... jak se máš? V kom právě krvácíš, s kým usínáš? Směju se, můj milý, moc se ptáš. O futra opřená, jak fena šukaná. V masovém hrobě... a dobře tak tobě." Moc pěkné. Takové romantické a o lásce, tak to mám rád. Z kůže mě to stáhlo a vyvrhlo, jak jelena propadlého stropem k nasycení (dabl)tlusťocha s nahým zadkem. Humor je pro slabochy, vášeň není pro zbabělce a v cirkuse dějin bývá klaunův smích morbidní a strašidelný. O historických traumatech potomků španělských konkvistadorů se zaníceným fašistickým žlučníkem toho moc nevím a nemám hudební nadání či sluch. Takže s klaunskou trubkou to neumím, ani něco zahrát, ani s ní na kaši rozmlátit ksicht sokovi v lásce. Možná dobře, možná škoda? Nevím. Nevím ani, kolik lásky plus zvířecí krutosti se vejde pod červený klaunský nos. Ale určitě to bude kurevsky hodně, olizuje-li vám ten nos zamilovaná, ďábelsky živočišná masochistická samice, až po okraj vagíny naplněná chtíčem, smrtelným strachem i touhou po troše něhy a bezpečí. "Láska sem a smrtka tam, za břicho se popadám. A tečou mi slzy smíchu... v naprostém tichu." (Texty veršů Francisco Franco Bahamonde, in memoriam, ze španělštiny volně přeložil Omnibus)

plakát

Kanec (1984) 

"K zubu zub a srsti hrst, kost ke kosti, hryzat prst. Dvoupatrové horor-sele, v buši držkou ryje. A vidláků tři prdele... Skippy nepřežije. " Se šípkovou nebo se zelím? Než se rozmyslíte, jednu kvízovou otázku. Co se v Austrálii děsně přemnožilo? Kromě klokanů, samozřejmě. Uhodli jste, jsou to vidláci. Jsou všude, i v té nejposlednější zaplivané prdeli je jimi narvaný celý bar. Ušmudlaní, vypatlaní burani s křivou hubou, šišatými ksichty i mozky, zkrátka dementi radost pohledět. I na dvoupatrového kaňoura se dobře koukalo, hlavně zkraje, kdy se moc neukazoval, jen tu a tam odněkud čouhaly jeho páráky a klektáky nebo kus chlupaté kýty. I bloudění a přímo surrealistické halušky v buši jsem si užil, a teplý kožíšek mrtvého, čerstvě střeleného klokana mě při usínání hřál do tváře. Atmosférická a zábavná vepřová vykopávka, dablprasákem vyrytá z australského prachu, vidlácká, krvavá a smradem z jatek provoněná divočina, která se mi moc líbila. Takže protinožcům odpustím ten doslova zprasený závěr, což byla nechutně přepálená hollywoodská hovězina.

plakát

Všechno nejhorší (2017) 

"Na Hromnice bobra více! Bobr ale nevykoukne, jen s déjà vu se to sfoukne." Ach jo. Zatímco psavý a hravý Gilmour93 si užíval se svištěm Billa Murrayho dosytosti, já jsem na kolejích čekal na bobra marně. Dtto na nějaká ta college kůzlata. Takže sorry, nikoli čtyři vraždy (zde konkrétně šestnáct), ale Tři hvězdy stačí, drahoušku! Ačkoli, nebýt náčelník takový ptakopysk, mohl bych udělit sedm hvězd z deseti možných, čili poctivých 70%. Zaslouženě, za pár romantických vychytávek (např. ve zvonici s oprátkou na krku), za vtipné hlášky, napětí, za prima lekačky, za prdící holku a vůbec za celou tu infantilní teen zábavu s nadhledem, u které jsem se spokojeně tlemil, jak nějaký opupínkovaný puboš. No a kdyby mě přizvali k psaní scénáře, mohlo v tom být ještě o pár gagů víc a dal bych tomu i 4 hvězdy :-)).

plakát

Všechno úplně všechno (2017) 

"Vem si roušku, můj koloušku, bacil kolem lítá! Lásku dusí igelitem, moje máti lítá. Pan Münchhausen nechápe, jak divizna se diví - mutr sama prozřela, za sebe se stydí? " Aneb když si baciloplachá dívenka s tělíčkem v rozpuku a duší dušenou pod igelitem chce normálně zašustit s mládencem, nebo aspoň dostat nějakou tu romantickou pusu na pusu, musí si pořádně dupnout. Na bacily i na svou drahou, echt pečující matinku. Docela fajn se na tu pohádku i na tu kočičku koukalo, bohuže mutr a její náhlé prozření (a to bez jakékoli psychiatrické pomoci) celou tu igelitovou love story o naději beznadějně zazdilo. Zhruba tak důvěryhodné jako např. anorektička, která, taktéž odbornou psychologickou pomocí nepolíbená, na sebe jednoho krásného rána jukne do zrcadla a řekne si: "Ale fujky fuj! To jsem ale hnusně vychrtlá, měla bych začít pořádně jíst!" Nicméně, lásce zdar, bacilům všeho druhu i covidu zmar! (Jakož i našim politikům, kteří už druhým rokem láskyplně dusí celý národ pod igelitem.)

plakát

Hlasy (2014) 

"Já jsem schíza kvalitní, na prášky se vyser, kočka pejska zneklidní, kouká z toho průser. Před lednicí dilema, kolik lásky ještě pojme? Divák hlavu v pejru má - romantika, která dojme?" Tedy já dojatý byl, slzy v očích a sucho v ústech (a klid, covidem to nebylo), a hned jsem to taky říkal své mluvící želvě, že tomu jako napálím pět hvězd a basta psychofidli, protože to sice bylo echt morbidní a smrdělo to kočičincem na gauči, ale taky nádherně vonělo romantikou a člověčinou, schíza neschíza. Jenom mi to přišlo kromě dojemného taky docela smutné, fakt nechápu, který ptakopysk to může označit jako komedii. Asi ten, kdo zobe kvalitní veselé prášky, řekl bych. Můj domácí mazlíček, mluvící želvička, se pak neklidně zavrtěla vedle v křesle, nakrčila čumáček a řekla, že ona dá jen čtyři hvězdičky, aby to nevypadalo, že se po mě opičí. Což mi přišlo rozumné, protože mít doma mluvící opičící se želvu, to už by bylo fakt pro Chocholouška :-).

plakát

Dej si pozor! (2016) 

"Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý. Šel v ledu - ale v duši věčný máj, šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy. " Fakt netuším, proč se mi u filmu vybavily verše českého klasika :-), ale s dovolením bych je lehce pozměnil: "Pro ňadro chůvy šel by světa kraj, s pistolí nabitou o pusu prosí. Koledu - ale v duši smrti ráj, kluk vraždící - šik puboš, ten to kosí! " Btw, jestli měl i Jaroslav Vrchlický v mládí svou chůvu, to nevím, ale já bohužel neměl. Což je možná i dobře, protože puberta se mnou taky pěkně třískala o futra, židle jsme doma samozřejmě měli a nějaká lepicí páska by se taky našla... Uf, mazlík jeden, ten mi dal... Přísně vychovaný, uhlazených způsobů i mluvy, roztomilý andílek, jen ho šoupnout do betléma místo jezulátka. Přitom těžký psychopat, s odbornou psychiatrickou diagnózou FAGU (Funny adolescent games USA). Aneb holku si vánočními světýlky ověsí, lásku jí vyjeví, ona se z toho zjeví a lítosti slzu uroní. Ostatně já taky...

plakát

Půlnoční nebe (2020) 

"Není gravitace jako Gravitace... Nuda, pruda, bez legrace." Vesmírný opruz roku. No jo, no... nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, natož do stejného skafandru. Přitom začátek slibný, jen taková mrazivě hebká a konejšivě umírající melancholická balada. Stařec a moře (sněhu) versus němá okatá vzpomínka, plus jedna chraptící vysílačka, skrz kterou člověk stejně nikomu nic zásadního sdělit nemůže a prd se z ní dozví. Já bych si s tímhle komorním postapo dramatem úplně vystačil, nejspíš za čtyři nebo klidně i plnou oblohu hvězd. Bohužel, do filmu pak přiletěla vesmírná loď, velká jako kráva (což bylo nutné, aby se do ní asteroidy lépe trefovaly a mohly toho co nejvíc rozflákat - to se nám v Gravitaci osvědčilo a vydělalo balík). Narušilo mi to prožívání ledového příběhu a navíc mi všichni ti tydýti, včetně březí Evy a jejího černého Adama, byli úplně ukradení, jakkoli se snažili mě zaujmout hlubokomyslnými rozhovory a dvacetiminutovými, vysoce umělecky zádumčivými pohledy do blba, nebo na každý blbý šroubovák před tím, než ho při opravě použili. Popravdě, celou tu nesympatickou posádku a jejich nudné kecy ve vesmírné kleci by si náš neuvěřitelně vousatý polární medvědorežisér mohl strčit do... zpátky do knižní předlohy.

Reklama

Reklama