Omnibus

„Na dark webu dívka sténá, bolestí se svíjí. Fascinace? Vykostěná. Poselství mě míjí.“ Nezúčastněně chladná a až příliš sofistikovaná fascinace zlem, zprvu s motivací jasnou, posléze již hůře čitelnou, viz roztékající se ikony na monitoru PC a paranoia v mixéru. Njn, do melounů a do žen se nevidí. Zlatý Francis Dolarhyde s rudým drakem na zádech, do jeho pošahané chlap(ecké) hlavy jsem viděl jak do hubené kozy. Do hlavy hubené kozy Kelly-Anne jsem neviděl vůbec. MORBIDNÍ OKÉNKO: [][] Paradoxně, kdyby film skončil už v soudní síni, chorobně lascivním rovnátkovým úsměvem dychtivé oběti a záběrem na plexisklovou klec s netvorem mávajícím krásce, zaplatil bych za ten ekl úsměv démonovy konkubíny pět bitcoinů. [][] Odečítám bitcoin jako poplatek za tzv. Planteho kliku v pokeru, přepálenou dark-aukci a vyústění příběhu Kelly-Anne do... prázdna.

„V zinkové rakvi domů se vrací, hrdina bez tváře, s delegací.“ Chlapácky mariňácké „Move!“„Move!“ aneb konverzační roadead movie napříč Amerikou a čtyřmi žánry. Zajímavé i rouhavé disputace o Boží vůli, chlapácké vzpomínky na „fajn“ válku ve Vietnamu, rákosí plné rákosníků a Saigon plný chlastu, drog a děvek. Smutek kvůli mrtvému synovi, nostalgie po ztraceném mládí, kamarádství doslova až za hrob... a kolik patosu? Jen co by se za nehet vlezlo. Za nehet o velikosti stužky u purpurového srdce. Díky za tip uživateli narcis. A měl pravdu, Heisenberg a Morpheus si opravdu sedli a jejich herecký koncert byla radost sledovat, navzdory smrtelně vážnému, v zinkové rakvi zaletovanému tématu.

„Zatracení zloději, ve dne v noci chodějí.“ S chudákem Leprechaunem jsem soucítil. Zanedbanej, zakrslej, krásy taky moc nepobral a do vykradeného hrnce čuměl jako já do výplatní pásky, s děsným šklebem. I on měl pod čepicí, resp. pod cylindrem a ohledně zlata taky neznal bratra, ale se ženami byl zbytečně plachej. To já ležet pod džípem, u kterého se nakrucuje 17 letá kočička v sexy šortkách, hlazením kotníku by to rozhodně neskončilo. V dospělosti jsme já a Jennifer Aniston žádní velcí Přátelé nebyli, ale role juvenilky Tory jí sedla jak prdelka na skřetí hrnec. Zpovykaná rozmazlená fiflena, přitom ale chytrá holka, které ironie a sarkasmus nejsou cizí, to je vskutku ďábelská kombinace. Kromě ní mě zaujalo i „oko za oko“ s praktickou ukázkou a SKŘETÍ OKÉNKO: [][] „Kdo můj hrnec popadne, tomu ruka upadne! A pozor, mám to spočítané do posledního zlaťáku, ať nedopadnete jako Jack Sparrow... No co jsem říkal, jeden chybí!!! Kterej chytrák ho spolknul? Zašmátrám mu v bříšku, svou prackou nemytou!“ [][] Bohužel, skřet Jones se s gore držel zbytečně při zdi. To mně někdo šlohnout byť jen jedinou žlutou dvacetikorunu z prasátka, řádím hůř než Oberst Herzog Tommyho Wirkoly.

„Kudy chodil, tudy lhal, světlé zítřky sliboval. Jen co mě pustí z lochu, užiješ života trochu!“ Vždy se rád nechám překvapit tím, že (filmový) svět je vesnice a život se točí v kruzích. Adèle Exarchopoulos mě poprvé zaujala v Mouše v kufru, kde její momentálně postižená Agnès hulákala jak strýček Pepin z Postřižin. A pozor, byla v podezření že jí psy! V Le Fidèle místo ní řvaly motory a její závodnice Bibi si lehla pod obejdu, který měl... kynofobii! Bohužel scénář si vysloužil „POCHVALNÉ“ OKÉNKO: [][] Je sice pravda, že to unylé a fádní až běda, ale aspoň že je to natočeno nepřehledně, bez ladu a skladu a děj mezi etapami toxického vztahu přeskakuje sem tam, jak elektrická jiskra na skratovaném kabelu. A „láska“ Bibi k macho hochštaplerovi s jednociferným IQ? Neoddůvodněná, ba ani aspoň lehce načrtnutá, naprosto nevěrohodná. [][] Navíc já bloud Faustce sliboval druhé Grand Prix... a ono prd, v Le Fidèle se ani moc nejezdilo.

„Zešedivěl panic, rodičům je na nic. Myslí jenom ptákem, chtěl by buchtu... s mákem?“ Působivý psychologický ponor do mysli 30letého vesnického joudy, nejprve mučeného chtíčem a posléze sžíraného strachem. Chudý kraj, drsný život, samota duše a břímě panictví na krku. Jenže samohanu církev zakazuje, je to hřích! Anestisovi už v kládě hučí jak v úlu a v hlavě šrotuje jediná myšlenka: „Kam s ním?!“ Jeho otec by věděl, chlast a děvky to je jeho, ale neporadí, ba naopak. Anestis: „Povídal jsem si s dívkou, ale otec řekl, že je to nemorální. Prý ještě jednou a uřeže mi nohy!“ Vzdorovitě: „Příští rok si seženu práci v Athénách, tam je spousta žen!“ Kamarád Thodoros: „Nějakou popadni, jako já sestřenici. Říkala mi: „Ty parchante,“ pak sebou mlátila na gauči jako zvíře před porážkou a nakonec plakala. Ale nikomu to neřekla.“ Tak tak, není nad dobrou radu od kamaráda. EROTICKÉ OKÉNKO: [][] Nebojte, jen starosvětsky cudné. 1] Dívka se svléká. Za dveřmi Anestis cpe oko do klíčové dírky a rosí se mu čelo. 2] Dívka si sedá k dojení, kamera švenkuje níž, pod břicho krávy, zabírá dívčí obličej a vedle se bimbá kapitální vemeno. To už se rosím i já. 3] Dusná erotika, Hrysa si pod pumpou myje nohy. Až po kolena! Kapky vody stékají po nahém lýtku, mně kapky potu po čele a na Anestise jdou mdloby. [][] A teď vážně. Ο φόβος  je drama drsné a bezútěšné jak vyprahlá řecká krajina a Anestis Vlahos byl coby prznič stejně přesvědčivý jako Marek Perepeczko ve Smrti stopařek.

„Kyselinu sova bleje, co je to zas za pomeje?“ Vytáhnout dobráka Pú z dětských postýlek a nechat ho zdivočet v hororu? Pro někoho svatokrádež, pro nás zvrhlíky zajímavý nápad. Ovšem i velká výzva a scenáristická těžká kláda. Chce to nejmíň soudek invence a velkou plástev fantazie, též lásku k předloze a schopnost zvrhle využít povahové rysy zvířátek. Příklad? Mlsný Pú by vylizoval krev z misky, moudrá sova by hláškovala a cynicky glosovala probíhající gore scény, bojácné prasátko by se ukrývalo pod hromadou mrtvol, protože v lese uslyšelo dupat strašlivé Slonisko, zbrklý tygr by občas skočil i na Púa a tím nechtěně zachránil jeho oběť... Jenže to by neschopný Waterfield nesměl na značce Pú jen hloupě parazitovat a být až takový jouda, že si za jedničku Blood and Honey vysloužil hned pět Zlatých malin, m.j. za nejhorší film, nejhorší režii i scénář. Dvojku zdejší hororoví střevožrouti sežvýkali už spokojeně, ačkoli scénář očividně znovu napsal Ijáček, s kamerou skákal Tygr a stříhal to Králík, asi ušima. Hvězdu pro Scotta Chamberse, toho (ne)dospělého Kryštůfka Robina jsem mu věřil.

„Lesem tempem šneka, na dně plesa heká“ a šouráním nohama víří bahno, pak vykukuje z rákosí. Zombický Rákosníček? Kdepak, jen Johnny v kostkované flanelce a staré hornické masce s kulatými zornicemi. Zaživa mentál, po smrti mentál a tak zpomalený, že by mu utekl i beznohej. ARTOVÉ OKÉNKO: [][] Kameraman prošoupal podrážky bot při nekonečném chození půl metru za olezlým plešounem (celej já), očividně kvůli odznáčku 100 jarních posmrtných kilometrů. Chata je 300 metrů daleko? Johnny se k ní bude šourat 10 minut, minimálně. Cesta zpátky? Dtto. Vynález filmového střihu? Zapomeňte. Divný art-slasher, s kreativním gore, ale divácky naprosto nevstřícný. [][] Několikrát jsem málem chytil psotník a imrvére jsem vyl: „Zrychli, mentále, zrychli!“ Nakonec jsem rezignoval a jen vzpomínal na své trampské mládí a provandrované lesy... A co udělal Johnny v 50 minutě, při scéně s klaksonem? Najednou zrychlil krok, jak důchodce ženoucí se za máslem ve slevě! Málem mě trefil šlak. Ha! Běhá jak křepelka, když chce, hovado jedno exhumovaný...

„Trpělivost při incestu růže přináší, osud si k nim hledá cestu, trumfy vynáší.“ Upozornění! Zpustlí csfd uživatelé se péčka s tagem „stepsister-rides-fatbro“ nedočkají. I přes úvodní lechtivou scénu na louce nevyraší perverzní plevel, ale jen romantické kytičky, například macešky, (c)hryzantémy, hulilie, karafinováty, netřesky, oplesky a další hřbitovní trvalky. Vztah Eriky se zakřiknutým nevlastním bráškou je totiž vskutku „neortodoxní“ a to je ještě milosrdný eufemismus. RODINNÉ OKÉNKO: [][] Erika. Dívka mravů nevalných, se šelmovskýma očkama, smyslnou pusou plnou bílkovin a nepraktickou mezírkou mezi zuby... sakra, chlup! [] Otčím Bob. Obrejličkovaný ňouma, slovy matky: „Všechny předešlé jsi mi odradila a vyštvala pryč!“ [] Bráška Luke. Cherubínek otyloň, zamindrákovaný až na půdu, tam špatně oběšený, dosud nepolíbený. [] Máma Laurie. Nevyzrálá, nezodpovědná, sebestředná, při krizi pofňukávající. S hubatým spratkem má infantilní mazlivý vztah, jako by Erice byly tři roky. Při jejich ňunískování po mně lezly housenky, brrr. [][] Disfunkční rodina, tápající týnejdžrovská romantika, špatně odhadnutý úchyl a nezištná nabídka kvalitního násilí. Pěkné. Hvězda dolů za „prvním zásunem k okamžité dospělosti“ a až příliš květinový happyprison end.

„Zlá varaní samice, prudila mě nejvíce. Tekutý dusík plivala, gorile koule mrazila.“ Sedím vedle Jessicy Lange na špičce Empire State Buildingu a oba hořce pláčeme. Já nostalgicky hážu kamínky dolů, na 5th Avenue a snažím se trefit Naomi Wats za výstřih a Jessica se ošívá: „Nikdy bych nemyslela, že jednou budu ve 102 patře otvírat OKÉNKO PRO ŠIMPANZE: [][] a citovat Enšpígla, ale tentokrát to ten opičák trefil:“ „Člověk od blockbusteru tohoto typu nečeká žádnou myšlenkovou olympiádu, ale pálit tam pátý přes devátý jak smyslu zbavenej s tím, že když je nejhůř necháme monstrum zařvat a jede se dál...“ [][] To já se ošíval i u scény se zubem, neb nedávno se moje zubařka, 45 kg i s botama, hodinu houpala na mé pětce vpravo nahoře jako opička Judy, než se konečně vztyčila na zadní se zakrvácenými kleštěmi v ruce a zabušila se do hrudi: „Ágrrr! Mám ho!“ Faustka zase trpěla při požírání tučného prasovlka nadívaného žabincem a odfukovala: „Hrozná dietní chyba! King Kong hřeší na to, že má ještě žlučník!“ Jules Verne se obrací v hrobě nad Dutozemí, Válka o dutou planetu opic to taky moc nevytrhla a ke všemu se Godzilla rozvaluje v Koloseu a pak demoluje Řím. Tam letos chtěla má žena. Jak jen jí vysvětlím tu rozšlapanou fontánu di Trevi a Pantheon s dírou ve stropě?

„Trávovlku chlupatý, nefuň narfě na paty!“ Stalo se. Údržbář Shyamalan nevyčistil filtr, ucpaný léčivým bahnem Kí a pohádková fantasy teď přetéká mo(u)drou vodou a hinduisticko katolickou symbolikou. I dobrý plavec s dětskou duší se v tom začne topit jak Cleveland v bazénu. Ten je společný pro několik činžáků, tak narvaných dobrými lidmi, že ani o malého zmrdečka tu nezakopneš, natož o velkého. Jenže správce bytového komplexu má sám komplex, koktá jako když se dusí a je to všech pohádkářů Král rybář, s kvalitním traumatem. Do obýváku a do sprchy se mu nasáčkovala nyvá narfa, vodní sestřenice elfky Galadriel, jinak ale typická žena. Neví kdo je a co chce, ale nedá pokoj, dokud to  nedostane! Venku zatím vrčí a čmuchá hladový skrant, pekelný rotvajler obrostlý břečťanem, v trávě maskovaný líp než odstřelovač ze SEALS. Zkrátka běžný pracovní den správce, čili opruz. MAHÁJÁNA OKÉNKO: [][] Kuchařka zaseje mnoho velkých myšlenek. Nikdo se nedoví kým je. Člověk není na světě sám. Všichni mají poslání. Vesmír ti dá znamení, jestli jsi na dobré cestě. I zlý skarp má strach, z tortuniků. I mistr režisér se někdy utne... [][] Uf. Pak konečně přiletěl SPOILER! orel, který narfu čapnul a odnesl ji... asi Kevinu Costnerovi se žábrami za uchem, jako manželku.